Po 23 letech věrných manželce

Vlákno bylo původně dotazem v tématech o nevěře a narcizmu.

---

Zajímavý blog. Možná mi k nevěře (mé zatím jen potencionální) někdo řekne něco k zamyšlení. Jsem ten podivný tvor, dle této diskuse téměř neexistující, který byl dodnes partnerce cca 23 let věrný. Podotýkám že nemám dvě hlavy nebo něco podobného a příležitostí jsem měl asi srovnatelně s ostatní polpulací. Taky máme děcka, že jo... Nicméně poslední rok, dva je manželka stále nepříjemná, furt je naštvaná, když je v depresi (což je tak jednou za měsíc) tak je i agresivní. Hlavně teda na děcka. A zatímco jí stačí sex tak jednou za 3 týdny, mě by stačil tak jednou za 3 hodiny (přeháním, jasně, ale denně bych to klidně mít mohl). Asi mi začala krize středního věku, ale jsem si stále víc jistý, že se prostě po nějaké milence poohlédnu.... Chápu, že mi nikdo neporadí a ž e rozhodnout se musim stejně sám, ale nějaký ten názor uvítám. Díky. T.

Narazil jsem na tento blog a jak to vidim, musim se sem kouknout častěji. Mám potíže s manželkou, tak trochu na ni sedí výše uvedené. Asi nejhorší je že když je naštvaná ( a bohužel poslední dva roky je naštvaná dost často) tak si to kompenzuje tím, že dělá "dusno". Někdy mě, ale hlavně děckám. Už najisto ví kdo bude mít něco špatně (např. dcera je docela bordelářka, ta má nějaký ten nepořádek vždycky) a udělá "saigon". A na co si asi nezvyknu - ta "samonasíravost". Když začne, tak nejdřív to vypadá že jako něco vyčte a skončí to ale ona sama sebe postupně vytáčí do vyšších obrátek, přestože jí nikdo neodporuje a všichni se snaží jí vyhovět. Někdy to končí něčím co mě, laikovi připadá jako "hysterický záchvat" - včetně zdravotních potíží (pravděpodobně psychosomatických). Uplně nejhorší scény nastaly když jsem jí asi před půlrokem navrhl, že by své potíže mohla konzultovat se specialistou (a to si myslím že jsem to navrhoval docela taktně a za relativně klidné atmosféry). Je možné že má náběh na poruchu osobnosti? Trochu jsem si o tom četl na webu, ale netroufal bych si to sám posoudit. Mám zajít za nějakým psychologem sám a poradit se s ním??? Díky T.

Já bych z toho hned krizi středního věku neobviňoval. Nejdřív bych ze zkusil zamyslet, co je jiné od doby, kdy se tohle chování ještě neprojevovalo.

Nevěra není řešení, ale jenom "workaround".

Nezačalo se dít něco jako např. jdu na jedno, vrátím se po obou stranách chodníku, večer vedu silácké řeči o politicko-sportovně-pracovní scéně, v koupelně se po holení pravidelně objevuje potopa, nikdo jí už nebere na rande... ?

Na druhou stranu, nemíním popírat, že by se v prvé řadě měla ovládat.

Už jsi zkusil zvážit možnost, že v tom pokračuje jednoduše proto, protože jí to tolerujete? Možná taková byla vždy, ale teď se jenom přestala bát možných následků - že bys ji nechal. Tím Ti neradím, abys jí dával ultimátum, nebo začal vyhrožovat rozvodem.

Další postup bych volil podle toho, jak reaguje na argumenty. Například, když jí hned na začátku vtipně ukážeš, jak je momentální spouštěcí důvod absurdní. Jestli ji to vytočí ještě víc, tak by byl specialista zřejmě namístě. Buď si ventiluje stres odjinud, a to neomlouvám způsob, jakým to dělá, ale jestli může mít náběh na poruchu osobnosti, to já Ti nepotvrdím.

Možná by stačilo jí vzít někam na sport. Tak byste byli spolu a ještě by si mohla vybít energii jinak. Ale jestli jsi tohle zkoušel, to jsi nepsal...

Nu, když se nad tím zamyslím zcela upřímně tak se tak chovala vždycky, jen se to velice pomalu zhoršovalo. Jsme spolu od mých 20ti let, brali jsme se po dvouletém vztahu. To zhoršování je dané tím že ty excesy jsou častěji než dříve a že jsou také jaksi "závažnější". Ale princip je stále podobný, ne-li stejný. Dost jsem přemýšlel i o sobě a o tom v čem dělám chyby a nepochybně je dělám. Až příliš nemám rád konflikty a proto pokud jen trochu můžu tak se domluvím nebo ustoupím. A uvědomuju si, že jsem jí jistě často něco odkýval jen abych měl klid s tím, že jsem věděl že to stejně nepůjde a dopadne to jinak. Nebo s tím, že na to třeba zapomene, nebo že jí dojde že to je blbost. Prostě nechce se mi do konfliktů, už i proto že když jsem byl někdy proti, tak to pro ženu bylo znamení že musí zintenzivnit argumentaci a případně nasadit přesvědčovací prostředky emočního typu, což fakt nesnáším a prohrávám.
Co se týče sportu apod.: Něco s ní podniknout je možné ale obtížné. Musí to být nějaká akce bez rizika že něco nevyjde ideálně (např. i počasí) protože jinak má hned po náladě a je nepříjemno. Mám dojem, že potřebuje mít nějakého "nepřítele" protože v době kdy byla naštvaná na svého nadřízeného tak sice celé rodině popisovala jaký je to vůl a jak je na něj naštvaná, ale nás nechala v klidu. Mimochodem je nadprůměrně inteligentní a na ženskou i neobvyklým směrem nadaná - je IT specialistka.
Co se týče té potenciální nevěry co jsem o ní psal, je to tak - není to řešení. Však taky si uvědomuju, že jsem fakt dost výrazně monogamní typ. Takže jestliže uvažuju o vztahu s jinou ženou, tak si musím přiznat, že to pro mně prakticky znamená ukončení manželství. A to není zrovna jednoduchá představa.
K tomu byť pomalému zhoršování došlo možná v souvislosti s faktem, že o děcka se stále více starám já než ona (a to nejsem v domácnosti, mám normální slušně vydělávající zaměstnání). Funguje tam navíc zpětná vazba, s tím jak je na decka zlá tak ony se spíš orientují na mne. Tuhle tendenci navíc podtrhuje to že přicházejí do puberty, takže ta závislost, kterou žena vyžaduje je pro ně dlouhodobě nemožná.

Budu citovat Someone : " Například, když jí hned na začátku vtipně ukážeš, jak je momentální spouštěcí důvod absurdní. Jestli ji to vytočí ještě víc, tak by byl specialista zřejmě namístě."

Tak přesně tohle jí způsobilo záchvat vzteku se " štěkavým " vyrážením pláče a s třesem rukou. Trvalo to asi deset minut, pak zalezla na zbytek dne a nechtěla nic jist, pít ani slyšet.

No asi jsem už toho napsal dost...
T.

Jak to tak pročítám, až to jednou přijde, dám si výběr paní Scarové velký pozor .)

PS: Chlape obdivuju Tě, tohle chování bych nevydržel.

TO SCARE:

no to si dej.... :-)

a k tomu vydržení, řekl bych že to vydržím ještě tak dva roky.... "kvůli dětem"

T.

neřekl bych, že je to nejvhodnější varianta řešení.

Vydržíš to 2 roky a co pak?

TO SCARE :

No pak bude mít i nejmladší už 15 takže snad s maminkou dokáže vydržet i bez mé podpory. No a já se sbalím a vypadnu.

Čus,
myslím, že jsi popsal problém, jehož obdobou trpí spousta manželství či dlouhodobých vztahů. Bohužel. Na "vině" je asi více faktorů, mimo jiné to, že jste se brali tak brzo (předpokládám, že to byla první tvoje dlouhodobá známost), takže jste ani jeden neměli mnoho použitelných zkušeností a Teorie zájmu tehdy ještě publikována nebyla V tebou popisovaném případě ale (jakkoliv ho vnímám jako pouze jednostranný náhled na problém) vidím spíš zádrhel v její povaze, která, zdá se, byla poměrně nevyhovující již od začátku a ty jsi to prostě neřešil, toleroval, přehlížel...a problém postupně vysublimoval až do pro tebe nezkousnutelných mezí. Normálně by byl jasným řešením okamžitý rozchod, ale ty děti, že jo...
Myslím, že sám už dobře víš, že ten vztah nemá žádný smysl a je otázkou, jestli ho "násilím" udržovat kvůli dětem. Možná by stálo za zamyšlení, jestli by i pro ně nebylo lepší, než vyrůstat v evidentně neoptimální rodinné atmosféře, abyste se rozvedli. Zajímavé jak píšeš, že "za dva roky bude nejmladšímu 15, a to už snad zvládne s maminkou vydržet"...pokud se nepletu, tak v tomhle věku (13-14) už si dítě samo může říct, s kým z rodičů chce žít, respektive na jeho názor se u soudu hledí. Dokážeš si představit, že bys dítě/děti vychovával sám ? Podle toho, cos napsal je docela možné, že by chtělo/y k tobě a s penězma nejspíš problémy nemáš...Podle mě je tohle "čistší" řešení, než si najít milenku - jakkoliv mohou být děti na tvé straně, tak tohle zaručeně jen tak nepochopí a mohl bys proti sobě obrátit i je. Samozřejmě, teoreticky se to nemusí dozvědět, ale přidat k tomuhle všemu navíc ještě přetvářku před nima...to fakt NE. Já "navrhuju" rozvod, vyřešit situaci s dětma...a pak teprve hledat novou ženskou. No jo, mě se to kecá... Každopádně hodně štěstí !

Líbí se mi Elvisova hláška, kterou vyhrabal Someone

When things go wrong don´t go with them

Dobračisko přikláním se k názoru, že nevěrou nic nevyrešíš. Pokud ti není přirozené mít více partnerů, bylo by to zbytečně stresující. Je třeba se pídit po příčině a ne řešit důsledek. Nemám stejnou zkušenost s partnerem, těžko hledat moudra. Každopádně partnerství je o podpoře a toleranci. Domov by měl být oázou klidu a pohody ne místem, do kterého se bojíme vrátit. Napadá mne - nechceš zkusit udělat manželce až se vrátí z práce (v té lepší náladě) masáž? Hrudník, záda, zadeček(výborně uvolnuje stres), chodidla... Možná by se potom ze saně změnila ve vrnící kočku . Mohlo by se to časem zlepšit. Pokud by se situace zhoršovala, nemá cenu to lámat přes koleno.

Mí rodiče na tom s jistou podobností byli obdobně. Nejednalo se sice o výbuchy vzteku tak časté jako u vás, ale také si nerozuměli. Matka taktéž využívala velmi nechutné manipulační techniky, kterými terorizovala celou rodinu. Rozvedli se. Po více než 15 letech mohu říci, že to bylo jediné a zprávné řešení, které mohli učinit. Jako děcka jsme rozvodem nestrádali, spíše naopak. Rodiče spolu sice nemluví, ale pro nás se vyčistil vzduch a my mohli klidně dospět.

Jste spolu od Tvých 20 let, svatba po dvou letech, 23 let trvá manželství. Čili, je Ti 45 a ona bude zřejmě přibližně stejně stará.

Průměrný věk nástupu menopauzy je 51 let, ale může to být kdykoli od 40. do 60. roku věku. U žen, které začaly dříve menstruovat, je pravděpodobné, že i dříve přestanou.

Časné příznaky
psychické:
podrážděnost
nervozita
kolísání nálad
deprese
zapomínání, nesoustředěnost

Zdroj

Poslední menstruace je nazývána menopauzou a je nejvýraznějším příznakem přechodu. K menopauze zpravidla dochází mezi 45. a 55. rokem života ženy.

K menopauze zpravidla dochází mezi 45. a 55. rokem života ženyPřechod je děj přirozený, kterým příroda chrání ženu a mnoho žen také prochází tímto obdobím zcela bez potíží. Je ale pravdou, že až tři čtvrtiny žen zažívají v období kolem menopauzy nepříjemné subjektivní potíže. Souhrn těchto potíží tvoří nemoc, kterou označujeme jako klimakterický syndrom. Nejde však o „klasickou“ nemoc, ale pouze o důsledky úbytku hormonů v těle ženy. Síla, četnost a délka trvání klimakterických příznaků je zcela individuální. V příznacích dominují na prvním místě návaly horka a pocení, které bývají silné zvláště v noci a jsou pak příčinou nespavosti a poruch spánku. To může následně vést k malátnosti a zvýšené únavě během dne.

Když se u některých žen zkombinují tyto nepříznivé vlivy tj. nepravidelnost nebo zástava menstruačního cyklu a jednotlivé specifické příznaky přechodu s dalšími faktory jako vlastnosti dané osobnosti a sociální faktory (tzv. syndrom opuštěného hnízda) mohou vést až ke vzniku psychických potíží. Ty mohou být dokonce jedním z prvních příznaků blížícího se přechodu. Psychické potíže mohou narůstat do síly a rozmanitosti, a to až do té míry, že komplikují ženě život a ohrožují její zdraví. Tyto nepříjemnosti vás však nemusí zastrašit, protože je při správně prevenci a léčbě je vůbec nemusíte pocítit.

Zdroj

Ať si nejprve zajde za doktorem.

Je mi 43, jí 40. Těch 23 let počítám od začátku vztahu, ne od svatby. Ale i tak by to mohlo být i přechodem. Problém je, že na téma lékař se nelze bavit. T.

V tom případě je mi líto, ale pak víš, co Tě čeká.

Anebo, zkus si to vytisknout, zvýrazni potřebné pasáže a dej jí to beze slova přečíst. Ovšem, nikdy jsem to nezkoušel, tak nevím, co to udělá.

SomeoneCZ napsal:Anebo, zkus si to vytisknout, zvýrazni potřebné pasáže a dej jí to beze slova přečíst. Ovšem, nikdy jsem to nezkoušel, tak nevím, co to udělá.

Zkoušel jsem si „odložit“ na stůl knížku, hodit do ní záložky, zvýraznit některé odstavce (taktéž jako vysvětlení, že chyba není jen u mě) a odjel jsem na služebku - nepomohlo to, absolutně žádný efekt. Stále byla 100% přesvědčena o své pravdě a moje „sdělení“ naprosto ignorovala.
Ale třeba by to na SlS mít efekt mohlo, ta moje jí totiž rozhodně nebyla.

Tahle zrovna na Správnou nevypadá, to by se chovala úplně jinak...

Mám pocit, že poslanci nedávno odhlasovali snížení trestní odpovědnosti a plnoletosti na 14 let, takže třeba to bude Dobracisko "muset" vydržet už "jenom" rok Nevoli k rozvodovým tahanicím samozřejmě chápu, ale kolikrát prostě lepší řešení neexistuje. Naši se rozvedli, když mě byl asi rok, rok a půl. Vůbec si to nepamatuju a jsem jim za to vděčný. Kdyby to třeba "vydrželi" ještě dalších 5-6 let, mělo by to nepochybně mnohem horší dopady...

Jo, neni to žádná sranda. Když je naštvaná tak jí to navrhovat nebo něco dávat číst nemůžu. A když je zrovna v klidu tak můžu, ale musím počítat s tím, že nejpravděpodobnější reakce je že přestane být v klidu. Snad k tomu někdy dojde sama, ale nevim, nevim.
Asi už jsem psal, že je to celé horší už asi dva roky. Už mě to trochu poznamenalo a jsem teď lhostejnější než dřív. Pokládám to za přirozenou obranou reakci psychiky. Ale nepochybuju o tom, že i to určitě má zpětnou vazbu na tu její špatnou náladu. Mám pocit, že když se jí podařilo mě vytočit tak si tím na chvíli zkompenzovala svůj stav. Od jednoho z jejich kolegů vím, že něco podobného dělá občas i v práci. Snášejí ji, protože je inteligentní a pracovitá, ale trochu se jí bojí. A to jim nešéfuje....
No nic, zatím řešení nemám. Třeba sem za půl roku napíšu jak to vypadá.
T.

Ačkoli jsem kouzla manželství ještě neokusil, spoustu výše zmíněných věcí znám z vlastních zkušeností (rodiče a další lidé kolem mě). Sigmund Freud napsal několik knih na téma hysterie a neurózy, kde se často objevuje tzv. "potřeba nemoci a utrpení" (resp. když člověk chce trpět, přináší mu to uspokojení). Více či méně tím trpí většina kulturní populace.
Většinou se to vysvětluje tím, jak k ní zacházeli rodiče v jejím dětství. Zda jí zakazovali dělat "neslušné" věci, chtěli z ni vychovat slušnou ženu a i jinými způsoby ji omezovali. Tím se u ní vyvinulo silné "nadjá", které se chvílemi projevuje navenek, do vědomí (hysterie, nespokojenost se sebou a věcmi/lidmi kolem). Řešení spočívá v uvědomění, přiznání si některých věcí (tedy, pravý opak tabuizování). Často je třeba aspoň půl roku seancí u odborníka.
Zkus se jí zeptat na její otce. Často se dozvíš, že byl "drastický", přísný a netolerantní, chvílemi ji ignoroval (žeby přesný opak tebe? ). Je celkem možné, že má milence, který ví jak na ní, může si dovolit ji využívat a ona se nedokáže bránit.
Zkusil bych zpestření při sexu, hrát hru Otec a zlá dcera, kde budeš dominantní, třeba se jí to zalíbí. Možná částečně přijdeš na to, co doopravdy chce, protože ona to neví vůbec, resp. nedokáže si to přiznat.

ivanhoe napsal:Je celkem možné, že má milence

Tak s tímhle bych byl velmi, velmi opatrný. Tohle vůbec nemusí být pravda, ani pro to nemusí existovat jakékoliv důkazy, aby si jeden postupem času nenamluvil, že by to mohla být pravda. Zejména, když je ve stresu z problémů ve vztahu. Jsou totiž lidé, které dostane do stresu už jenom zvažování takové možnosti. A pak už mohou paranoidně začít považovat kde co za známku nevěry a chovat se podle toho. Čimž lze zruinovat cokoliv.

Ted, po par mesicich pomalu dochazim k zaveru, že žena chce ukončit manželství, ale tak, abych to byl ja kdo bude iniciator. Proste bude tak nepříjemná až mě to přestane bavit a pujdu do toho. Akorát mi není jasný jestli to dělá podvědomě nebo záměrně.

Zkus zjistit příčinu než to odpískáš. Nepotřebuje tě náhodou víc než si sama uvědomuje? Může to být krize a v tobě nemá dostatečnou oporu.

Zastáváš submisivní postoj a ustupuješ jí jen proto aby byl doma klid. Dělal jsem to take a je to cesta do pekla. Jsem rozvedený tak vim jaký to bylo. (neměli jsme děti takže o to byl rozvod mnohem snažší). Je to náročný když to nemáš v povaze, ale bud trošku dominantní sobec. řekni si já jsem "pán tvorstva, král a vládce" bude to tak jak já chci. Až bude v zase rozzuřená klidně, jasně a odhodlaně ji řekni, že jí dáváš týden na to aby si srovnala v hlavě co vlastně od života chce. Řekni jí, že ty už takhle dál žít nechceš a nebudeš a jestli se nerozhodne tak, že zažádáš o rozvod. A udělej to! Lehce se mi to možná řiká, protože jsem děti neměl, ale když se nad tim zamyslíš tak oni trpí mnohem víc teď. Jsou v prostředí neustálých hádek a stresů, jsou vystavený vaší přímý konfrontaci a jsou pod vlivem manipulací. KDyž se rozvedete jen se jim uleví a na jejich výchovu to nebude mít až takový vliv. Pravděpodobně budou u matky, ale ty je budeš moc vidět min. každý týden a roli otce tak budeš plnit v pohodě dál. Uleví se i tobě. Čim dřív uděláš tohle zásadní rozhodnutí tim dřív budeš moc ŽÍT zase šťastný život. Když budeš otálet a doufat, že se něco samo změní jen budeš život PŔEŽÍVAT a na smrtelný posteli ti nezbyde nic jinýho než si říkat..PROČ?

Milý Dobračisko,
bohužel máš problém a není to problém s věcí, ale s člověkem. Problém s člověkem znamená konflikt. Appeasement a uhýbání nepomohou. Jakékoliv řešení bude znamenat jít do konfliktu. Proto Tě čeká přetěžký úkol, změnit sebe sama po mnoha letech tak, abys byl schopen jít do a ustát konflikt. Ten konflikt přijde a bud budeš připraven a budeš schopen jej aspon trochu řídit, nebo situace s Tebou zametou.
A jít do konfliktu to neznamená být sobecký nebo ubližovat, jak to třeba někdo hodnotí. Znamená to nenechat si ubližovat.
Hodně štěstí.

Dobracisko napsal:Narazil jsem na tento blog a jak to vidim, musim se sem kouknout častěji. Mám potíže s manželkou, tak trochu na ni sedí výše uvedené. Asi nejhorší je že když je naštvaná ( a bohužel poslední dva roky je naštvaná dost často) tak si to kompenzuje tím, že dělá "dusno". Někdy mě, ale hlavně děckám. Už najisto ví kdo bude mít něco špatně (např. dcera je docela bordelářka, ta má nějaký ten nepořádek vždycky) a udělá "saigon". A na co si asi nezvyknu - ta "samonasíravost". Když začne, tak nejdřív to vypadá že jako něco vyčte a skončí to ale ona sama sebe postupně vytáčí do vyšších obrátek, přestože jí nikdo neodporuje a všichni se snaží jí vyhovět. Někdy to končí něčím co mě, laikovi připadá jako "hysterický záchvat" - včetně zdravotních potíží (pravděpodobně psychosomatických). Uplně nejhorší scény nastaly když jsem jí asi před

Takový jenom nápad: nechci nic ponoukat, ale nemá manželka milence a z toho s tím spojené výčitky svědomí?!