One Man Show – prohrané bitvy, vítězná válka :-) (1)

One Man Show – prohrané bitvy, vítězná válka :-) (1)

Aneb po bitvě je každý generál :-)

Motto: "Pokud se stále cvičíte v tom, co vám jde - atrofujete. Nejlepší
cvičení je to, kde zažíváte minimálně 50% neúspěchů. Pak jdete dál."


Tak to byl pro mne historický den. Ale nepředbíhejme. Chce to nějaký úvod. Následovat bude spíše pracovní text, jakýsi mix deníku a zprávy z terénu, zkrátka a dobře trochu větší podklad pro zpětný pohled. Trochu více učesané, ale „ani ryba ani rak“. Především výčet chyb. Očekává se poučení z krizového vývoje :-) Mé poučení :-)

O tři měsíce dříve..

Vzhledem k tomu, že naposledy jsem „lovil v terénu“ v šestnácti letech, při současných osmatřiceti jsem notně zrezavělý.

Jak je to možné? Inu, asi jsem měl štěstí. Jak se to vezme. Naposledy na ulici jsem byl v šestnácti, pak už byly příležitosti jako taneční, škola, různé společenské akce, které mi bohatě na seznámení postačovaly. Přecházel jsem plynule z jednoho dlouhodobého vztahu do druhého. Kromě jediné výjimky, kdy se mi nechtělo hned začínat nový vztah, nový vztah následoval řádově v průběhu několika dnů, maximálně jednoho měsíce.

Poklid změnilo uvědomění, že vůbec neumím oslovit ženu v terénu. Ulice, městská hromadná doprava, vlaky, autobusy, obchodní centra, apod. Jsem pražák – klasika – vytáhnu si knížku, spím, nebo čumím do blba :-)

To se změnilo. Během 3 měsíců jsem začal více a více oslovovat ženy právě v MHD, ve vlacích, autobusech a ve frontách. Vcelku jednoduché - tak trochu „nastrčené“ situace. Prostě se na něco čeká a rozhovor nějak přijde - nějak plyne svým životem. Pokud je dobrý opener/otvírák hovoru, je to pro mne již za vodou.

Tři měsíce přešly a z počátečních obav, nervozity a jiných podobných nepříjemných doprovodných pocitů jsem přešel na rovinu příjemného rozptýlení. Jen skutečné sarge – „lovení zvěře v terénu“ jsem zatím neuskutečnil.

Vymyslel jsem to na sebe rafinovaně. Namísto určení data (které bych stejně nedodržel), vymyslel jsem start v podobě „trestu“, který budu muset splnit.

Před třemi týdny

Jaký trest a za co? :-) Hm, počkejte si, už to bude.

Získal jsem bleskově telefonní číslo, za dříve naprosto pro mne nepřijatelných podmínek. Totálně narvaný metro, já vracejíc se z práce, unavenej, nemocnej, blbě jsem mluvil a slyšel.. - ale vidím kousek ode mne slečnu, jak "vlaje" bez držení. Okamžitě jsem jí řekl, ať se mě chytí za ruku (tou jsem ještě držel těžký batoh). Vysílala jasné signály zájmu a držela se mě až na konec cesty :-)

Úspěch se dostavil - byla totálně nadšená. Málem přejela vlastní stanici. Ještě jsem jí blahosklonně vybídl: „Nastal Váš čas..“ :-) Vystoupila a ještě se za mnou vícekrát ohlédla. Ale.. Nechvalme dne před večerem..

Zavolal jsem jí za týden. Ozval se poměrně zoufalý hlas, měla hodně práce, bylo zbytečné navrhovat schůzku, nedala žádný protinávrh. Pomyslel jsem si něco o tom, že první dojem mohl být jen lehké pomátnutí smyslů.. Zavolám jí ještě asi za týden, uvidíme. Nakonec jsem zavolal za 8 dnů. Tentokráte hlas zněl velmi příjemně, chtěla se sejít hned druhý den. Sdělila mi, že má směny - tak proto. Měl jsem čas až další týden, termín jsme domluvili.

Včera

Měl jsem tušení (blikala červená kontrolka), že nepřijde. Plán „B“ byl v záloze :-) Navrhl jsem si trest. Když nepřijde na rande, spustím akci „One man show“ :-) Ukrutnější samotrest si nedokážu představit :-) Dobře, dojednáno. Takže v každém případě výhra. Buď bude rande se sympatickou ženou, nebo půjdu do něčeho nového.

Čekám 7 minut, ona nikde. Zavolám jí na mobil, pětkrát tút a hlasová schránka. A mám to. Mažu si jí z mobilu, jdu do akce.

Byl jsem v metru, poměrně slušný ruch, pozoroval jsem, kde by bylo vhodné začít. Moc žen, které postávaly např. u květin, nebo výloh nebylo a pokud ano, určitě na někoho čekaly. Á.. začíná fungovat systém výmluv. Najednou mám tisíc a jeden důvod, proč žádnou neoslovit.

Dalo se to čekat. Ale změním prostředí. Jedu do obchodního centra Nový Smíchov, tam to bude lepší. A bylo.

Na rozstřel jsem jsem si vybral paní se dvěmi dětmi. Vypadala tak neškodně :-) Nejprve se na mne podívala udiveně, ale pak se ráda se mnou rozhovořila. Otvírák jsem si vymyslel cestou. Četl jsem právě knížku Josefa Mádla – Bodyguard - Úplný manuál pro osobní strážce (vynikající!). Sestavil jsem si dotaz, že píšu knihu o sebeobraně a ptám se lidí, jak se staví k problematice prevence osobní bezpečnosti a jaká je jejich osobní hranice k tomuto. Třeba nošení zbraně (a jaké), usmrcení útočníka, apod.

Příliš hodně komplikovaný otvírák a ještě negativní téma. Ale měl jsem chuť zkusit to právě tak. Komplikované věty, které jsem si předem nacvičil, mi opravdu vůbec nešly z pusy. Věřil jsem, že se to při opakování pořeší samo. Paní se nakonec svěřila, že ačkoliv sama pro svou bezpečnost nic nedělá, dává děti na karate. Hovor jsem skončil, jen co byl na vrcholu.

Abych se neblokoval, zakázal jsem si koncovku s žádostí o telefonní číslo, jel jsem indirect (nepřímo). Stanovil jsem si oslovit za hodinu 10 žen, udržovat dobrý zrakový kontakt, navázat ho z přiměřené vzdálenosti, nezastupovat ženám cestu (stát mírně šikmo, aby měly možnost úniku), schytat alespoň tři pořádné ejecty, nezastavovat se za účelem oslovit ženu zezadu, nebo se za ní otáčet. Všímat si svých chyb, ukončovat rozhovory.

A hlavně tykat. Vykání při oslovení je můj zažitý nešvar, zbytečně blokuje. Takže úkoly rozděleny, makej, makej, chlapečku.. :-)

Prvních deset sekund je fakt rozhodujících. Na proskenování žena spotřebuje cca půlsekundu. Ta bunda by chtěla fakt už vyprat :-) Čím lépe oblečená žena, tím více bunda bodovala :-)

Nechtělo se mi oslovovat ženy. Naskakovaly výmluvy - žasl jsem, jakou mám fantazii. „Tu neoslovím, má sluchátka“, „má moc těžké tašky“, „ta jde moc rychle“, „jsem moc daleko“, „píše SMS-ku“, „je asi unavená“, atp., atp. Já jsem tak ohleduplný :-)

Ale nakonec to šlo. Nedovedl jsem oslovovat jednu za druhou – což asi z hlediska tréningu je ideální – ale po cca pětiminutových přestávkách následovalo další oslovení. Zrakový kontakt mi šel – a dělá fakt hodně. Řeč těla a intonace mohla být lepší, ale nešlo to.

Hodně fungovala změna tématu. Třeba, když to bylo vhodné, řekl jsem: „Tipoval bych Tě na požitkářku“. Všechny ženy po této větě reagovaly pozitivně, byl to dobrý odraz pokračovat dál.

Tykání. Kromě první ženy, jsem dalším jenom tykal. No, nejde mi to z pusy. Ale reakce mě přesvědčovaly, že je to dobrá cesta. Pokud se dívka se mnou chtěla bavit, od začátku se usmívala. S jednou (cca 20 let), jsem po asi 3 minutách hovoru sám sklouzl na vykání. No, jsem dílo :-) Zajímavé je, že si toho všimla, dál přešla také na vykání a dělala jakoby nic. Tak já taky jakoby nic :-) Konkrétně u této jsem zkusil pacing a leading (napodoboval jsem její řeč těla). Fungovalo to dobře. Dávala později najevo lehké signály zájmu, bylo vidět, že ukončení rozhovoru z mé strany jí neudělalo přílišnou radost.

Ale dnes nesbíráme čísla, dnes jsme tu kvůli něčemu jinému :-) Kázeň musí být. Celou dobu jsem šel s velkou sportovní taškou – pak jsem šel na karate. Zjistil jsem, že prvních 10 sekund jí nesmím položit na zem. Jakmile oběť toto zmerčí – zdrhá :-) Obava, že jí budu otravovat ještě půl hodiny asi dělá své.

Tak jsem se začal „uvádět do časové tísně“. Jako otvírák jsem použil: „Sice pospíchám, ale.. bla bla..“. To fungovalo. I dívka, která si to poměrně metelila, se otočila, vrátila se ke mně, aby si vyslechla konec úvodní věty. A hovor pokračoval. Od té chvíle jsem také zrychlil svou chůzi. Nejsem tu na promenádě, mám cíl.

Totální chyby byly začátky typu „Můžu se Tě na něco zeptat?“, „Neruším?“ a jiné sentence prozrazující nejistotu, servilitu, znějící negativně, apod. I když to vím, párkrát jsem to tam šoupnul.. :-) Odpověď „NE“ byla zcela logická.

Knížku jsem měl stále v ruce. Zjistil jsem, že když s ní začnu pohybovat, okamžitě jsem identifikován jako dealer :-)

Další chyby vyplývaly z nekonzistence. Jelikož jsem se hlavně soustředil na otevření hovoru a průběh, oslovené dotyčné vlály tak trochu v nejistotě, kam to vlastně celé vede a co si mají o tom celém myslet. Vzhledem k tomu, že koncovka nebyla tento den účelem, za chybu jsem to nepovažoval. Příště napravím.

Za hodinu jsem zvládl čtyři pěkné rozhovory cca kolem 5-ti minut, oslovení bylo asi přes dvanáct.. Co jsem si předsevzal bylo splněno, jen jsem byl trochu emočně unaven.. Potěšilo mne, že když jsem udělal chybu, téměř vždy jsem si jí instantně uvědomil. Otevíral jsem, směřoval a ukončoval rozhovory.

Odměna čekala na mne venku. Již léta jezdím kolem kostela sv. Václava (Anděl) a buď je otevřen, kdy nemám čas, anebo opačně. Dneska se to sešlo. Nádherný kazetový strop, křížová cesta, vitráže a vůbec interiér byl pastva pro oko.. Krom toho začala mše a mohl jsem se zaposlouchat do varhan a zpěvu..

Po karate a sprše jsem byl už O.K. První trochu mdlý dojem z toho všeho jsem spláchl, už jsem to viděl mnohem lépe. Dobrá věc se podařila.

Dnes

A tak v rámci nezrezivění musím pokračovat. Ráno jedu do práce, sedá si vedle mne dívka s legrační kšiltovkou. „Vždyť není tvůj typ, je na tebe moc mladá..“ a další bla bla bla mi jde hlavou. To, abych jí neoslovil. „A stejně jsem ospalej..“ Chce to změnu taktiky. „To seš takovej sráč, že nedovedeš oslovit ani tu příšernou holku s kšiltovkou?!“ Hm, to zabralo. Probral jsem se a i když jsem byl hluboko za 3-mi sekundami (uplynula tak půldruhá minuta), oslovil jsem ji. „Potřebuji poradit a bla bla..“

Podívala se nejdříve udiveně, pak se usmála a začala se snažit mi sekundovat. Toho fakt nelituji. Velmi záhy mi začala klást i osobní otázky. Třeba typu jestli jsem introvert/extrovert. Signály zájmu jako úsměv, natáčení se tělem, jiskra v očích nechyběly. To mě příjemně dostalo. Vybídl jsem ji, ať mi dá své telefonní číslo. Odpor byl jen tak naoko, ale dále jsem nenaléhal. Docela jí táhlo z úst a to je věc, která mne dost odpuzuje..

Cesta pokračovala. V metru jsem si přisedl k ještě mladší slečně, která se učila historii národního obrození. Začal jsem otázkou a pak už jsem pokračoval, jestli ví, že to byl stejně jenom všechno podvod :-) Přisvědčila, že ví, že je to tak :-) Dobrý začátek, aby se dál hovor odvíjel v nevážném duchu.. O číslo jsem nepožádal, fakt to bylo na mne moc mladý..

I tady jsem začal pozdě – cca 2 minuty skluz. Již konec výmluvám, že jsem za limitem a je to ztracený.. Samozřejmě, oslovit do tří sekund je ideální.

Závěr

Spíše začátek nového. Chci pokračovat dále, objevovat další nepoznané. Jedna zkušenost vydá více než deset přečtených knih.

Stejně jako se mi nechce na žádný z tréningů karate - ani pomyšlení, že bych měl pokračovat v balení v terénu ve mně nevyvolává nadšenou odezvu. U karate mi pomáhá pomyslit na to, jaké to je po skončení tréningu. Ten pocit je fakt bomba. I u „lovení zvěře“ budu muset myslet na pozitivní výsledky. Ačkoliv se mi nebude chtít, půjdu do toho.

Toto nebyl osobní exhib, jen má osobní motivace a pojistka k dalšímu pokroku. Mám vyzkoušeno - vím, že to funguje. Pokud bude jen jeden z vás, kterému tento zápis pomůže k vzestupu, potěšení na mé straně..

Jdu si koupit čokoládu..


Aplikované metody a odkud jsem čerpal: www.pickup.cz www.socialdynamics.cz Neil Strauss: Hra

Tímto zdravím pana.huu, jehož ukázka geniálně roztomilých directů mě posunula až sem..


Pokračování příště.

pekne. vidno, ze postupujes cielavedome.

"Docela jí táhlo z úst a to je věc, která mne dost odpuzuje.."

tak na toto som citlivy. je to nevkusne, zena by mala priam vonat. na druhej strane, pozor na vlastny dych! ono sa zda, ze je vsetko v poriadku, ale nemusi to tak byt... druhi ludia ta vzdy citia intenzivnejsie ako ty sam.

inak, pridam moju skusenost, aj ked mozno trochu od veci. kedysi som pracoval v jednej firme, kde som po cely rok riesil reklamacie a staznosti zakaznikov cez telefon. a boli to hnusne reklamacie, lebo sa citili podvedeni. kricali na mna, nadavali mi a zurili, proste hnus. prve tyzdne to bol dost napor, ale postupne som sa naucil, co komu povedat a ako elegantne vybruslit z konfliktu (aj ked to nebolo mozne vzdy). tato skusenost bola ale dvojsecna zbran: na jednej strane som ziskal taku hrosiu kozu, ze by mi uz ani hrube odpalkovanie zo strany nejakej slecny nijak extra neublizilo, na druhej strane ta to naladi vyslovene negativne a ostanes akosi bez chuti...

takze - kto si chce zvyknut na odmietanie v tom najhorsom zmysle slova, nech sa zamestna v callcentre:)

Hmmm...chtěl bych se jen vyjádřit k první balené, získal jsi na ni kontakt a zavolal ji po týdnu, kdy byla evidentně zaneprázdněná - když jsi ji zavolal po druhé, opět po týdnu - 8 dnů, souhlasila se schůzkou již na druhý den, ale Ty jsi neměl čas - nejspíš jsi nechtěl vypadat až tak moc dostupně a domluvil jsi rande na další týden, kdy nakonec nedošla - myslím si, že to nebyl správný tah - pokud má žena nějakou svoji hrdost, tak si o takovém muži může říct, že je to nějaký podivný týpek - prostě kdovíco a že asi nemá zájem, ale jen si tak s ní pohrává - lepší by bylo podle mě - neberu Ti Tvůj přístup, pokud si s ním spokojený - nesouhlasit se schůzkou a ukázat, že nejsi v nouzi a máš svůj vlastní program a své aktivity a to v telefonátu i zdůraznit a domluvit schůzku o den později než chtěla. Tří tydenní pauza s tolikati oddáleními ze Tvé strany už je asi vážně moc - mohla to být dle mě třeba vážně super holka, která ale nechce být pořád v nejistotě a nechce, aby si s ní někdo pohrával -

Uvedu příklad - potkala Tebe a měla zájem, zároven měla i jiné nápadníky, o které neměla takový zájem o Tebe, ale po prvním dnu od Tvého prvního telefonátu potkala někoho dalšího, o kterého měla o něco menší zájem než o Tebe - dotyčný ji zavolal den před Tvým druhým telefonátem a domluvil si scůzku za čtyři dny - ona má tou dobou opravdu čas, a proto půjde na rande..Ty ji ale zavoláš a ona pořád souhlasí, že půjde a chce jít na druhý den - neviděli jste se přes čtrnáct dnů - ty ale domluvíš rande až na další týden - mezitím jde na rande s tím druhým a on zvedá její zájem natolik, že se už s Tebou po těch třech týdnech nechce vidět, protože její zájem za takovou dobu o něco opadne, kdežto u toho druhého se navýší - tento příklad bych mohl uvést i s obměnani...např. že potká někoho dalšího po druhém telefonátu, s kterým poklábosí víc a lépe než s Tebou a ten tak zvýší zájem, že se s Tebou už nebude chtít vidět..no jsem zvědavý, co odpovíte, i když to tak trochu otipnu předem

..první týden jsem byl marod (věděla to díky rozhovoru), ty další týdny jsem měl k dispozici dny, kdy ona měla směny, nebo naopak měla volno, kdy já neměl čas.

Takové věci se prostě stávají. Jsem poměrně dost vytížen a eventuální partnerka může být také. Pokud ovšem nabídnu protinávrh, je možné to tak akceptovat. Pokud jsme oba trochu normální, prostě se někdy dohodneme.

Pokud se časem rozptýlil její zájem o mne, asi nebyl zas na takové výši. Stejně tak i já jsem si vše mohl rozmyslet. Není přece jediná na světě, kterou bych měl uhánět. Oslovím jinou, se kterou to vyjde.

Nejzásadnější moment je po mém prvním zavolání. Zjistila tak mé telefonní číslo a tak mne mohla kontaktovat sama. A iniciativně navrhnout termín. Nenabídla ani protinávrh při prvním hovoru. A za poslední - když se rozhodla jinak - je to chudá bezdomovkyně, která nemá na to poslat SMS "Sorry, mnoho štěstí.."?

mohla to být dle mě třeba vážně super holka

- ve světle výše uvedeného, nemohu souhlasit.

..Ty dokážeš potěšit Díky za post. Je fakt, že na odmítání je si třeba zvyknout - jako na naprosto normální, běžnou a nijak nebezpečnou věc. Líbí se mi například metoda, postarat se o 3 ejecty denně a tak získat časem neotřesitelné sebevědomí..

Vzhledem k tomu, že denně dělám se ženami, které mne v profesním rámci dost obdivují (totéž se dá říct i o kamarádkách), callcentrum se mi zdá jako jediné správné řešení mé svízelné situace..

jj...napsal jsem mohla to být..ale zřejmě nebyla, všechny informace co se stalo nebo mohlo stát nemám a to s nedostatkem času jsem bral u vás obou jako spíš snahu o navýšení zájmu. Taky záleží kolik času potřebuješ na rande a s čím počítáš, že na něm dojde - proto chápu, že někdy dvě, tři hodiny, které si člověk může najít téměř vždy, nestačí... a také je úplně normální, že se sníží zájem o někoho, koho třeba týden nevidím, proto pokud Tě slečna neviděla a nekomunikovala s Tebou po dobu tří týdnů a zároven narazila na někoho, kdo se jí taktéž zalíbil a komunikovala s ním více, tak už s Tebou přestala počítat - to ber spíše jako hypotetický příklad, že by k něčemu takovému někdy mohlo dojít...co bylo její největší mínus, a to jsem si neuvědomil, že nenapsala ani omluvnou sms..na druhou stranu kolik věcí mohlo to nenapsání omluvit...

Jde mi tady hlavně o princip, kde se nachází hranice mezi tím, kdy už se o holku nepokoušet a kdy ještě ano - prostě akorát jsem chtěl říct, že někdy tady tou nedobytností a tvrdostí, mohu přijít o dobrou holku, která má víc možností a svým nekontaktem s ní a vyčkáváním ji mohu ztratit...protože zrovna ty tři týdny už se mi zdají být hodně

Potkáš ji, oslovíš ji a zaujmeš natolik, až Ti svěří svůj telefon. Do týdne na Tebe určitě nezapomene.

Voláš po týdnu, stále si pamatuje. I když nikam nepůjde, připomněl jsi se. Pokud má opravdu zájem, a nešlo tedy o výmluvu, nezapomene ani za další týden.

Tím jsi to omezil na dva týdny, po které si Tě bude určitě pamatovat. Má-li dostatečná zájem, půjde. Navíc, normální a příčetná se nezamiluje do jiného už po jednom rande tak, aby už o jiném nechtěla ani slyšet.

Všimni si, že se po dvou týdnech domluvili. Ovšem potom projevila nedostatek zájmu/respektu, když nepřišla. Celkově to vystihuje závěrečná věta z případové studie Kdy už přijde ta pravá?

Když nemá co lepšího na práci, může to vypadat jako kladný zájem.

..každopádně konec dobrý - všechno dobré. Měl jsem na výběr - strávit standardní rande, kterých už bylo, anebo se pustit do něčeho nového.. Takže to má u mě dotyčná velké plus a každopádně by nebylo o čem psát..

Mě to tak osobně namotivovalo, že pokračuji dál, odvíjejí se zajímavé věci..

Ještě k Tvým úvahám. Zkus si vybavit dívku, která by snášela stejný typ a rozsah jednání, které bys podstoupil, nebo nabízíš Ty.

Mám tím na mysli, že bys nepřišel na rande a ona by si to všelijak omlouvala a doufala, že se na to najde nějaké vysvětlení. Anebo otočit: Líbila by se Ti nějaká dívka, ale k randeti by došlo až za tři týdny, možná ještě za delší dobu.

Byla by Tvá reakce, že bys na rande nepřišel a to ještě bez omluvy? Zapomněl bys?

Záleží na tom, co muž hledá. Jestli "nějakou" slečnu, která se namane, uvolí, nebo je svolná, nebo rovnocennou partnerku. Pokud hledám rovnocennost, pravidla na obou stranách jsou také rovnocenná.

JJ...neříkám, že´nemáte pravdu a její zájem je opravdu velmi malý...jen mě napadlo vymyslet takovou hypotetickou situaci a po pravdě tak nějak vím, že tam musí být velký náboj už od začátku ze strany ženy, že nesmí o muži pochybovat a pokud to tak není, tak už se to asi jen stěží změní...ale ještě si pořád někdy říkám a domýšlím, že to může být i jinak, ale asi to v takových případech, kdy muž ustoupí a tlačí déle, je to potom ze strany ženy jenom znouzectnost a vybere si ho, protože není po ruce její vysněný princ a nakonec si jí ho zželí, ale na druhou stranu zkrátka vidím, že i v takových případech ten dotyčný získá loajálńí holku, která se do něho časem zamiluje a jsou oba spokojeni a nepřijde mi, že by potom její zájem byl pod nulou? - znám takových případů dost...proto někdy o neochvějné platnosti tohoto modelu trochu pochybuji, ale stejně se jím už řídím a vím, že je správný...přesto nějaké pochybnosti zůstávají

Co se mi na tomto způsobu a přístupu líbí, že je jasný a jasně určuje, jak si stojím a přímo člověka nutí na sobě pracovat, přijmout ta pravidla za své a postupně být lepší a lepší...a je fakt, že nechci, aby si mně nějaká žena vybrala kvůli tomu, že budu dlouhodobě tlačit, leccos ji odpustím, zamhouřím oči nad nezájmem a ona si mě vybere kvůli tomu, že po ruce zrovna není nikdo jiný...

V souladu s Pohybovou rovnicí zájmu, osobní zájem (PIL) není u každé stejný, jako zájem o vztah (RIL). Co popisuješ, to se skutečně stává, ale ne se slečnami Správnými. Slečna Správná není pouze loajální.

Představ si, že si s nějakou takovou začneš a její osobní zájem o Tebe bude nulou. Nicméně, i tak může být s Tebou třeba proto, aby nezůstala na ocet (v článku zmiňované váhy).

Její zájem můžeš časem dostat i velmi blízko nule, ač už navždy zůstane v záporných číslech. Její zájem o vztah však vzroste a Ty budeš výsledný efekt vnímat jako vylepšení situace, což také bude. Proto někteří lidé věří, že je možné, aby láska přišla s časem (ve smyslu že osobní zájem se dostane do kladných čísel). To se ovšem nikdy nestane a vlastně i zde máme placebo efekt.

Je tedy pravdou, že někteří lidé budou v takovém vztahu šťastni. Ale protože jim chybí kladný zájem jejich polovičky, tak jim nikdo nezaručí, že je ženuška/manžílek nepodvede, nebude na ně kašlat, nebude do nich rýt a další vztahové delikty. Proto Ti gratuluji k pochopení pasti

...a ona si mě vybere kvůli tomu, že po ruce zrovna není nikdo jiný

Co se mi na tomto způsobu a přístupu líbí, že je jasný a jasně určuje,
jak si stojím a přímo člověka nutí na sobě pracovat, přijmout ta
pravidla za své a postupně být lepší a lepší...

Přesně. Dochází pak k tzv. "balení naruby". Pak Ty jsi ten, o kterého usiluje dívka - máš pro ni tak velkou hodnotu, že to prostě udělá.

Pokládám to za nejvyšší level - máš proč si sám sebe vážit, zvyšuješ si vlastní úroveň a kultivovanost a současně máš jistotu, že dívka to vnímá taktéž.

Samozřejmě existuje ještě miniaturní možná 0,5% teoretická možnost, že dotyčná právě teď leží někde v nemocnici a mobil prozváněl v místním nemocničním trezoru.. Pokud by tomu bylo tak, ozve se mi někdy později, až to bude možné.

Na 99,5% platí viz výše.

Hm, buď se já opakuji, anebo se dějí stále tytéž věci dokola..

Podobnou situaci (kdy nemá smysl o dotyčnou usilovat, ačkoliv ze začátku bylo její nadšení až na půdu) už jsem jednou popsal - a to v článku Rande, eskalace, out of control a na začátek.. (5), respektive Rande, eskalace, out of control a na začátek.. (1). Došlo mi to až teď..

Mám-li se citovat z jiného odkazu, nezůstal jsem jen u tohoto počátečního "výkřiku do tmy":

Co jsem si na sebe ušil právě včera (dnes byl start) a totálně mě emočně vyčerpává, je tzv. Success Game. Mám ji v neveřejné sekci na pickup cz a dost se podobá trochu chabému pokusu, popsaném v One Man Show – prohrané bitvy, vítězná válka :-) (1).

Jedná se o to, že jsem si dal osobní a veřejný závazek - obsahuje krom jiného oslovení minimálně pěti dívek denně. Byť pokroky za minulé měsíce byly dost úžasné, rozhodl jsem si zvýšit dávku a ještě ztížit okolnosti pro oslovení.

Primárně mě nejde o získání telefonního čísla, ale o získání psychické odolnosti v této disciplíně. Stále se cítím blokován
při oslovení dívky, tak jsem si naordinoval "léčbu smrtí" :-) Psychicky mám pocit, že jsem si přibral nové zaměstnání.

Nicméně už 8:00 jsem měl splněno, celkem jsem dnes oslovil 8 dívek, z toho 2 byly delší hovory..

Show must go on - aby to mělo nějaký smysl, včetně zvyšování zátěže a obtížnosti. Zaměřuji se teď na dívky se sluchátky na uších, dvojsety a čisté desítky. Přidal jsem si disciplínu jet na čas, např. 5 oslovení a otevření hovoru během 10-ti minut, v plánu jsou kalibrace na různé situace jako spěch, chaos, apod..

Trochu jsem tušil, že dojde k jakési samomotivaci - výsledky jsou mnohem lepší než jsem očekával..