One Man Show – prohrané bitvy, vítězná válka :-) (2)

One Man Show – prohrané bitvy, vítězná válka :-) (2)

Aneb po bitvě je každý generál :-)

Motto: "Pokud se stále cvičíte v tom, co vám jde - atrofujete. Nejlepší cvičení je to, kde zažíváte minimálně 50% neúspěchů. Pak jdete dál."

Zajímavá, zvláštní zkušenost. Ale nepředbíhejme. Chce to nějaký úvod. Následovat bude spíše pracovní text, jakýsi mix deníku a zprávy z terénu, zkrátka a dobře trochu větší podklad pro zpětný pohled. Trochu více učesané, ale „ani ryba ani rak“. Výčet chyb. Očekává se poučení z krizového vývoje :-) Mé poučení :-)

V minulém dílu One Man Show – prohrané bitvy, vítězná válka :-) (1) jsem bojoval sám se sebou při „lovení v terénu“. Od té doby uběhla nějaká voda a vše je naprosto jiné. Dnes si rozebereme tři, vlastně čtyři randeta se zajímavou, zvláštní ženou.



Případ „Veterinářka“


Seznámení proběhlo na internetu. Na to, že se jednalo o „vážné seznámení“, šlo to docela rychle. Nahoru i dolů :-)

První rande

Čajovna, moderně oblečená žena, s pěknou postavou, s velmi temperamentním projevem. Chytrá. Obrovský rozsah. Medicína, alternativní medicína, homeopatie, kineziologie, práce s energiemi a spousta dalších zajímavých možností na téma pro rozhovor.

Na první pohled romantička, s vystupováním silně racionalizované, realitou prozkoušené ženy. Celkový dojem jako z ženy, která stojí pevně nohama na zemi. Podnikatelka, veterinářka.

V jádru jsem romantik. Pokud to moc nehlídám, dějou se věci :-) V první třetině rande mě to nějak popadlo a padl před ní na kolena a začal jí líbat. No, neměl bych se na Angeliku de Sancé de Monteloup v podání Michele Mercier dívat moc často :-) Vyděsilo jí to. Při tom všem jsem si všiml, že reaguje velmi dobře na dotýkání se rukou. Pokud jsem jí vzal její ruce do svých dlaní, byla velmi nerada v momentě, kdy jsem jí pouštěl.

Celkově jsem v duchu hodnotil rande jako neúspěšné – ten úlet s padáním do kolen jsem si fakt měl odpustit..

Druhé rande

Kupodivu ano. Po týdnu jsme si napsali e-mail a jelikož jsme oba dost vytížení, další rande bylo až za dalších deset dní. Tentokráte jsem pojal podezření, že je nějaká divná. Nevím proč, ten pocit tu byl. Aha, měla takový zvláštní výraz v očích. Strach. Ano, to jsem v těch očích viděl. Byl jsem rozhodnut, že na rande jí řeknu, že nechci pokračovat.

Celou tu dobu jsem se jí ani nedotkl, mé tělo vysílalo samá uzavřená gesta. Rozhovor však nevázl. Jen jsem si říkal, kdy jí to sdělím. Asi až jí doprovodím k autu. Polibek na rozloučenou a teď jí to řeknu. Neřeknu :-) Vášnivě mě líbá a navrhuje, že mě doveze domů. Jasná nabídka. Jenže dnes nemám volný byt :-)

Něco zablábolím, že chci jít domů pěšky (taková blbost!! :-) ) a odcházím. Inu, kdo je připraven, není zaskočen, že? :-) Říkám si, tak jsem to podělal podruhé..

Třetí rande

Nechápu. Domluva proběhla podobně jako předešlá, jdeme na se podívat na Vyšehrad. Co kdyby náhodou – zajistil jsem, abych měl volný byt. Je docela zima a tyhle štíhlounké ženy křehnou velmi rychle.. Vezmu její ruce do svých dlaní a dívám se jí upřeně do očí. „Půjdeme ke mně na čaj. Jsi zmrzlá.“

Pozn.: Pozorný čtenář pozná, že i v jiných případech autor nahrazuje sbírku motýlů čajem. Je to buď z důvodu absence fantazie autora, anebo absence sbírky motýlů a naopak přebytek čaje v bytě autora, anebo obojí :-)

Ona souhlasí.

U mě doma

Postavím na čaj, voda ještě ani nebublá a již se dotyčné dotýkám. Líbání. Líbaní za krkem, líbání letmo přes celé tělo, zatím přes šaty. „Krasně voníš..“ - nasávám její vůni tak, abych ji měl v plicích úplně celou.. „..ale já ne“ pokračuji, „půjdu se osprchovat, abych Ti také voněl..“ a už se mám k odchodu.

Čaj jsem dosud nestačil přelít. „Půjdu se osprchovat s tebou..“ hlesne a mě spadla brada poprvé. Nečekal jsem to a cítím, že trochu spadl řemen. Byl jsem vyhozen z konceptu. Chci ji pomalu něžně svlékat, ale ještě dříve než se jí dotknu, je již svlečená a dívá se na mne s rozšířenými zorničkami.

Tak to mě spadla brada podruhé. Ještě chvíli a bude z toho další díl filmu „Jsem nesmělý, ale léčím se“. Tentokráte ne s Pierrem Richardem, ale se mnou. Už vidím, jak se mě diváci vděčně smějí a volají: „Já toho chlápka vážně nechápu.. :-)“ Svlékám se také a jdeme do sprchy.

Je opravdu moc pěkná a místo toho, abych byl vzrušen, jsem totálně zasekaný na všech úrovních. Místo toho, abych jí omýval rukama, dělám to žínkou. Nějak se jí nemohu dotýkat, všechno mi vzala. Potěchu dobývání, svlékání, postupného vzrušování – tohle je na mne moc rychle.

Už začínám chápat dívky, které mě někdy říkaly: „Je to na mne moc rychle“. Je možné, že zažívaly naprosto stejné pocity, jako teď já. Už to chápu. Snad se zvolní tempo. Anebo, co se pomilovat už ve sprchovém koutě? Ani náhodou, spadl řemen a to zcela :-) Mno, půjdeme do postele, tam to snad bude lepší..

V posteli

Nebylo :-) Jestliže na rande předtím jsem v ní viděl romantickou ženu, na kterou bych za žádnou cenu neměl spěchat, o málo chvil předtím zase divošku, která mne bude kontinuálně šokovat, v posteli se z ní stala „mrtvola“. Totální změna. Ztuhla, oči otevřené, pohled někam do stropu do rohu a chtěla co nejvíce rozsvítit..

Tohle už byla fakt na mne síla. Vůbec se s ní nešlo mazlit, byla jako ztuhlé dřevo. Její dotyky byly mírně řečeno velmi zvláštní. Fakt jsem měl pocit, že se mne dotýká lékařka uroložka, nebo tak nějak. Těžko popisovat. Takové mačkání, stisky, tahání a hmaty, které byly velmi intenzivní - sice nebolely, ale také ani nevzrušovaly :-) Ta ženská sice měla jemné ruce, ale vůbec neuměla pohladit.

Jsem na předoperačním vyšetření? :-)

Nakonec jsem do ní vnikl. Očekával jsem, že se něco stane, ale ono nic.. Fakt nic.. V hlavě mi zazněla kdysi pro mne vtipná hláška „Tady se nedá pracovat“. Dnešek měl ke vtipu daleko - ani tato vtipná, v duchu pronesená hláška mne nerozveselila. Ne, to se fakt nedá. To je nekrofilie. Kdyby aspoň nebylo tolik světla. Děs.

Přestanu, lehnu si vedle ní, třeba se bude mazlit. Ani na povídání to nebylo. Hodím přes ní šaty. „Budeme si povídat, ale chci aby ses oblékla“. Vypadne z ní něco v tom smyslu, že je složitá. „Všiml jsem si“, odvětím. Za chvíli ji vyprovázím k autu, posílám ji domů.. Tak to bychom měli..

E-mail

Dostávám omluvný e-mail. Vysvětluje, že tímto způsobem už si nadělala spoustu kamarádů. Prostě ji „chytnou hormony“ a scénář se stále opakuje. Ozvalo se mé ego „Já budu lepší než ostatní, dokážu jí to!“. A jak jsem si řekl, podle toho jsem jednal. Na výzvu dalšího randete zareagovala v tom smyslu, že schůzka ano, ale bez jakéhokoliv pokusu o koncovku.

Na tom jsem zase nepřistoupil já. Nechal jsem to být.

U kamarádky

Ptal jsem se hodně lidí, co za tím mohlo být. Nebyl jsem sám, kdo nad tím kroutil hlavou. Jedna kamarádka mi poskytla vysvětlení, které se mi zdálo být nejlepší. Postel pro ní znamenala manželský sex. Sex z povinnosti. Neměl jsem jí vůbec do postele brát, měl jsem si s ní hrát přesně tam, kde byla nejvíce rozpálená.

Ve sprše. Tak mi to nakonec doklaplo. Proto tam tak chtěla. Nenaslouchal jsem tomu, co říkala. Je skutečně chybou bezpodmínečně trvat na svých scénářích. Riziko jedna - spadnutí řemenu u mě, riziko dva – spadnutí řemenu u partnerky. Stalo se obojí.

Po roce

Nechal jsem to být. Po roce mne napadlo, že to otevřu znova, třeba se zadaří.. Vymyslel jsem záminku, sešli jsme se v čajovně. Trochu jiná čajovna, místo místa na sezení jsem vybral nádhernou postel s nebesy s malým nízkým stolečkem na přinesený čaj. Fantazie.

Pololežíme, pak ležíme s dotyčnou, díváme se na sebe a ven z postele, pijeme čaj.. Líbání, mazlení.. U stahovacích závěsů postele jsou dvě šňůrky s mašličkami s nepřehlédnutelnou poznámkou: „Zatáhnutí se trestá pokutou 100,-Kč“. Je vidět, že po té cedulce také pokukuje. Dobírám si ji, že si chce zatáhnout.. Vše jde velmi dobře..

Že by? Ale ne. U auta jí zvu k sobě. Říká že ráda, ale něco ještě musí večer udělat. Její řeč těla to potvrzuje. Je velmi nadšená, děkuje za krásný večer.

Po týdnu mou vybídku se sejít odmítá, že má přítele. Klasika. No, pokus byl. Výsledný pocit mnohem lepší než předtím. Příště bude ještě lepší..

Chytrá. Obrovský rozsah. Medicína, alternativní medicína, homeopatie,
kineziologie, práce s energiemi a spousta dalších zajímavých možností
na téma pro rozhovor.

Tak tahle slečna má identický odborný profil jako já! Jsi klikař (i když nebyla v posteli k ničemu).

Čím to asi bude, že jsem na takovou celý život nenarazil..?
Připadá mi, že se o tyto obory téměř nikdo (z žen) nezajímá.. o čem si
s nimi pak povídat, když mě jejich povrchní zájmy vůbec netáhnou?

Připadá mi, že celá Praha je plná tupých a absolutně nezajímavých holek,
pokud nepočítám jejich fyzický vzhled. A to i po 1650. aprouči.

To je škoda, že takové ženy nenacházíš.

Většina mých partnerek/milenek byla obecně na vyšší úrovni (a nejenom mentální) než já, téměř vždy jsem s nimi musel "srovnávat krok".

Nesouhlasím, že v Praze jsou tupé a nezajímavé holky - každý den oslovím alespoň jednu - z poloviny jsou to velmi podnětné rozhovory. Včera jsem oslovil jednu "sexbombu" a byl z toho 1/2 hodinový rozhovor o divadelních hrách, psychologii a vedení lidí. Měla báječný smysl pro humor, byla zábavná, měla obecně velmi dobrý styl projevu.

Poslední dobou se často ptám dívek, co čtou za knížky. Divím se, že jsou to často poměrně těžké věci. Na absolutním vrcholu se drží Tolstoj (!). Doporučovaly mi jej hlavně dívky 19-21 let. Takové odpovědi mě příjemně zaskakují. Hned je o čem diskutovat. Třeba: "A proč čteš takovou těžkou věc?"

Tak nevím, co Ti na to odpovědět. Myslím, že to není klikou, jak tyto ženy hledat, princip je v hledání samotném. Ale jak to dělám, musím se zamyslet.

Asi vzhledem k tomu, že má fyzická stránka, není silná stránka, balení/svádění vedu přes své duševní přednosti. A tak ženy/dívky reagují, jak reagují. Přitom nemám obavu oslovovat velmi atraktivní ženy.

Pod možná povrchní slupkou jsou to ženy často velmi chytré.