Proč ne Baránek, DeAngelo, Plzák? A co Hausmann nebo Barbara de Angelis?

Někde jsem četl, že Someone tyhle autory nedoporučuje. Plzáka přímo nesnáší, i když Plzák zrovna není o svádění. Nedávno jsem četl Baránka ("Jak sbalit ženu"), DeAngela jsem číst začal ("Double your dating"), mám i video/mp3, ale díky angličtině jsem to zatím nedočetl, video/mp3 jsou pak úplně bez šance. Nicméně jako začátečník nevidím žádný velký rozpor mezi TZ a jmenovitě Baránkem. Může to tu někdo rozvést a vysvětlit? A jak se díváte na názory Josefa Hausmanna v "Základy mužského šovinismu"? To je podle mě taky typický "alfa názor".
Na druhou stranu jestli někdo znáte "Tajemství lásky" a "Tajemství partnerství" od Barbary de Angelis, taky bych ocenil názor - mě to kdysi naprosto uchvátilo, jenže je to ženský pohled na věc, takže mě to mohlo velmi nevhodně poznamenat.

Plzák a Baránek se setkají s jasným projevem klesajícího zájmu, nejlépe kdy už je pod nulou, a co neudělají? Tváří se, že se nic neděje a že to bude dobrý No, možná to ani jeden z nich nevidí.

Řečeno diplomaticky, o originalitě myšlenek DeAngela se dá vcelku dost úspěšně pochybovat. Stejně jako, že nedošlo ke zkreslení, které se jednou vymstí.

Hausmanna jsem nečetl, zato několik závěrů podobného druhu ano - soudě podle komentářů a recenzí na jeho knížku. Podle nich jde o následující přístup: máme problém, povaha a/nebo nízký zájem, ale zjistili jsme to příliš pozdě, takže už s tím nejde nic dělat. Tak se nasereme a nebudeme objektivně hledat, kolik z toho je naše vina, a kolik její. Co je v knížce pravdivého dokumentuje následky špatného výběru partnera a neschopnosti udržet si jeho kladný zájem. Věci, které Teorie zájmu sice řeší včas, ale tím nepříjemným způsobem - nešetřit své ego. A tak hodně pánů stále volí pohodlnou cestu, na které, pokud nemají štěstí, si mohou s výše uvedenými čtyřmi pány potřást rukou.

Konkrétně Barbarou jsem se také nezabýval, takže jenom podle jejího webu. Dotazy, které tam má jsou jasné. Pokud bych měl ale aproximovat podle jiné psycholožky, která kdysi psala názor na stejný dotaz jako já, pak se projeví zásadní problém, který už jsem popsal dříve. Sice byl rozbor vcelku OK, ale dotyčná v životě nebyla v kůži chlapa, který se snaží uspět u žen. A tak se v rozborech žen už z principu objevují úvahy, které jsou buď k ničemu, zbytečné, anebo scestné. Takže, když se nejedná o jasný problém, kde není co zkazit, jak odlišit funkční část od zbytku? Situace je o to komplikovanější, že např. tahle psycholožka měla rozumnější závěry, než leckteří jiní "Love Doctors".

Proto TZ používá ten neosobní model, který generuje konkrétní postup. Protože model se dá ověřit a tím se ověří i všechny jemu vyhovující postupy. Viz Svádění je hra a komentáře u Pohybové rovnice zájmu.