Konverzace

Ahoj,
prosila bych o postrehy k tematu "baveni se". Mam takovy problem, bez obtizi se seznamuji, ale prijde mi, ze ve vsech vztazich, co jsem dosud mela, me a memu partnerovi po nejake dobe dojdou temata k hovoru, coz je samozrejme ponekud problem. Nejedna se ani tak o to, ze by zadny z nas nemel konicky nebo ze by nas nic nezajimalo, ale nejak mi prijde, ze se vzdycky po nejake dobe zacneme opakovat a rozhovory prestavaji byt podnetne. Nevim, zda je chyba na strane me nebo protejsku, usuzovala bych skoro na sebe spis, nejsem prilis hovorna. Je mozne s tim neco delat? kdyz pozoruju jine pary, mam pocit, ze se porad maji o cem bavit, pritom kdyz je posloucham,
jedna se o takove ty nezavazne konverzace tzv. "o nicem" (to nemyslim pejorativne), ktere mohou trvat v podstate libovolnou dobu. Ty proste nejak vest neumim, i kdyz je rada posloucham.
Je mozne se tohle nejak naucit? Zrovna zacinam mit pocit, ze se do kriticke faze sune muj posledni vztah a rada bych to tentokrat nezvorala ... problem je, ze jakmile zacnu mit tento pocit, tak se vystresnu, jeste vic zablokuju a pak uz se nedokazu bavit o nicem. Da se s tim neco delat? Diky za pripadne rady :-)

Lucko, může to být problém i nemusí.

Měl jsem cca 4 roky vztah s přítelkyní, která přesně odpovídala Tvému popisu. První půlrok vztahu mi přišla divná až nudná. Přítelkyně před ní jsem měl extrovertní a na tohle jsem si nějak nedokázal zvyknout.

Pak se to náhle zlomilo - uvědomil jsem si, že je to skvělá parťačka - holka do nepohody, která nikdy nefňuká a je na ní vždy spolehnutí. Začal jsem si jí vážit právě pro tyto vlastnosti a proto jsem ve vztahu pokračoval.

Její "odlišnost" jsem začal respektovat. Došlo mi, že to vlastně vůbec nevadí. Prokecat celé dny mohu s kýmkoliv a pokud jsme si byli i zároveň vzácní, nakonec bylo o čem hovořit.

Dodnes jsem rád, že jsem takový vztah měl. Navzájem jsme se inspirovali.

Sleduj signály, které vysílá Tvůj přítel. Pokud nejeví nějaké znaky nelibosti, může jít o problém, který vznikl jen ve Tvé hlavě. Jestli je tomu naopak, zkus něco změnit, pozoruj účinky a uvidíš, co funguje a jak.

Zvaž také možnost promluvit si s přítelem o té záležitosti, zeptej se ho na jeho úhel pohledu. Nesnaž se to dělat pro zachování vztahu, ale pro jeho zkvalitnění.

Komunikace je radost, zbytečně se neblokuj. Jak říká jedno čínské úsloví: "Když je žák připraven, učitel se dostaví".. Otevři se změně.

Kdyžtak napiš ještě něco o Tvém příteli - nějaká podrobnost nám může ukázat správný směr..

Než se nutit do konverzace za každou cenu, může se ukázat jako lepší mlčet a nedělat si kvůli tomu výčitky.

Diky, chlapci :-)
Nu, nevim, zda se mi, ze pritel tez neni z nejhovornejsich, misty mivam dojem, ze se do konverzace se mnou malinko nuti, "aby rec nestala", kdyz ho vidim mezi jeho prateli, vzdy je spis posluchacem nez mluvcim. To me mrzi, protoze nechci, aby se se mnou citil spatne, kdyz ho mam rada ... :-) Bych si o tom s nim i promluvila, ale 
mluvit o nemluveni mi prijde uhozeny :-) jeste bych dodala, ze nesdilime stejny matersky jazyk, ale nezda se mi, ze by to byl hlavni problem. Ok, zkusim se trochu uvolnit, ale nejak od srdce mi to asi nepujde. nicmene treba po telefonu si pokecame vyborne, klidne pul hodiny, ale z oci do oci to byva jak kdy, no. pritom ho mam opravdu rada ... ale zase o cem by mel byt vztah, kdyz ne o komunikaci? (kdyz vynechame telesnou stranku, myslim).

Můžeš se ještě více rozepsat?

pokusim se :-)
no, je to cizinec, studuju vejsku v zahranici, ale spolu se bavime anglicky, protoze v nemcine mam porad jiste rezervy, i kdyz na tom pracuju. chodime spolu par mesicu, seznamili jsme se pres spolecne konicky, myslim, ze si dost rozumime, co mohu posoudit, 
podobne nahledy na zivot a tak. jen zase, posledni dobou se mi zda, ze se tak nejak nemame o cem bavit. myslim, ze v rozdilnych materstinach to neni, protoze, jak jsem psala vyse, tohle se mi tak nejak stane pokazde, kdyz s nekym zacnu chodit, i v cechach, kde ale napr. posledni vztah velmi rychle skoncil spolubydlenim, coz je zase uplne jina uroven, samozrejme. v navaznosti na posledni vztah: nevim, zda treba nemuze byt problem v tom, ze jsem poslednich par let bydlela s
pritelem a jsem zvykla na uplne jiny typ vztahu nez takove to chozeni.
mozna je to i kvuli tomu, ze nejsem typ cloveka, ktery by dokazal hodiny prosedet nekde v hospode a povidat, nevim, cim to je, mozna jsem nastavena na nejake divne urovni komunikace, protoze si vsimam, ze ostatnim to problemy nedela. ale jak rikam, neni to tim, ze bych nemela konicky nebo zajmy, ani z jeho strany tohle neni problem, jen mam dojem, ze proste v komunikaci je nejaky blok, nedokazu se moc uvolnit a jen tak nezavazne zvanit, tedy bez pomoci alkoholu, ale tim tenhle problem resit nehodlam, uz se mi to jednou nevyplatilo (tim myslim, ze jsem si na ten chlast jako prostredek odbouravani zabran zvykla az moc :-)
Kdyz se nad tim tak zamyslim, mozna, ze je pritel na tom ohledne komunikace podobne, jako ja. Bydlel nejdrive ve spolecnem byte s dvema dalsimi lidmi, ale po nekolika mesicich (to jsme se jeste neznali, vim to jen z vypraveni) to dle svych slov prestal zvladat, protoze s temi lidmi nejak nedokazal najit spolecnou rec a prestehoval se do bytu, kde je sam.
da se s tim neco delat?

nejsem typ cloveka, ktery by dokazal hodiny prosedet nekde v hospode a povidat, nevim, cim to je, mozna jsem nastavena na nejake divne urovni komunikace.. ..da se s tim neco delat?

Myslím, že sis odpověděla sama. Pokud je to v nastavení Tvé komunikace, jsi prostě taková. Tvůj partner to buď bude respektovat nebo ne. Stejně tak Ty respektuješ jeho komunikační chutě a schopnosti. Pokud je současný stav vyhovující, nechal bych to být.

Bych si o tom s nim i promluvila, ale mluvit o nemluveni mi prijde uhozeny :-)

To je fakt :-)

..mozna, ze je pritel na tom ohledne komunikace podobne, jako ja.

Trochu mě to přípomíná témátko oba podobné povahy.

Zrovna zacinam mit pocit, ze se do kriticke faze sune muj posledni vztah a rada bych to tentokrat nezvorala.. ..nicmene treba po telefonu si pokecame vyborne, klidne pul hodiny, ale z oci do oci to byva jak kdy..

- ještě prosím vysvětli tohle..

Ok, treba vcera jsme se sesli, z duvodu jinych akci az nekdy pred pulnoci (ale strizlivi). Pokecali jsme, asi trictvrte hodiny, pak jsme sli spat. A rano, kdyz jsem se u nej probudila, jsem zase mela pocit, ze mam nejakej desnej blok a ze s nim nedokazu normalne mluvit, popr. ze jakoby nemam o cem. Predesilam, ze se mi to stava i u jinych lidi, ze nedokazu donekonecna neco probirat a obcas proste radsi mlcim. Ale mam dojem, ze pro vztah je to docela prekazkou a nevim, co s tim mam delat.

Pritom uz ted mi je po nem smutno a to jsme se rozloucili pred hodinou ... :-)

Nic jsi nenapsala o signálech, které vysílá vůči Tobě Tvůj přítel. Jsou tam nějaké signály nelibosti? Nudí se s Tebou? Jak to bylo s těmi předešlými?

No, signaly nelibosti nepozoruju, zda se mi, ze me vzdycky rad vidi a dokonce ted chce byt se mnou casteji nez drive. Nikdy mi nikdo nenaznacil, ze by se se mnou nudil, ani v minulych vztazich. Tedy, pokud to naznacovani nebylo tak nenapadne, ze bych ho prehledla, coz samozrejme nevylucuji :-)  
Vcera na akci, kde jsme byli jeste s dalsimi znamymi, jsem se jakoby pokusila se prenastavit jakoby na jiny rezim, byt otevrena a porad se zapojovat do konverzace, i kdyz to normalne nedelam. Ale nevim, zda to takhle jde zvladnout porad, panc to bylo trochu narocne ... kdovi, mozna jde jen o zvyk. netusim :-)

Lucie napsal:No, signaly nelibosti nepozoruju, zda se mi, ze me vzdycky rad vidi a dokonce ted chce byt se mnou casteji nez drive..

Tak co tedy řešíme? :-)

Kromě jasné otázky, kterou položil generalissimus...

Jako chlap, nevím jak ženy, ale pánové často dojedou na to, že se snaží až příliš. Jakmile si vezmou do hlavy, že ztrácí její zájem, což může být i pravda, začnou tlačit na pilu a tím to "pojistí". O co víc ona ztratí zájmu, o to víc on přitlačí - začarovný kruh, který skončí rozchodem.