Neoslovování partnerů, uzavřenost a život podle řádu

Přátelé,

seznámil jsem se s dívkou, která je poprvé mladší než já a trochu si s tím nevím rady. Nevidím problém ve věku, ale v odžitých zkušenostech, mám-li to takhle nazvat. Nebavili jsme se o tom, co bylo před námi, jaké byly důvody toho, proč to skončilo na obou stranách, ovšem neví to pouze ona. Jelikož má velice upovídaného kamaráda, tak znám důvod konce jejího vztahu, který asi není pro ženu 2x příjemný (dlouhodobá nevěra), což si myslím, je základ toho, proč píšu - nedůvěra v muže. Protože po něm, ač se jedná o atraktivní ženu, měla několikaletou pauzu a od mužů klid, akorát jsem ji do plánů vlezl já. Už na začátku vztahu mi řekla, že to s ní nikdy nebylo a není jednoduché, což poznávám, ale také, že jí jeden člověk (bývalý partner), velmi zprotivil její jméno, což je prapůvod toho, proč sem píšu.

Jsem člověk, který rád oslovuje jménem, při pozdravu, během konverzace, kdykoliv. Kdežto partnerka těmito slovy šetří. V písemné formě zcela, v ústní sem tam osloví. Také jsem vypozoroval, že zatím, ačkoliv se i milujeme, bojí více otevřít a bavit se o citech či pocitech. Když dojde na taková to témata, volí spíše slova neutrální než osobní "chceš-li, přijď" vs. "budu ráda, když přijdeš". Jinak co se týče vztahu, je to 50:50, každý něco vymýšlíme, plánujeme i dlouho dopředu, nemohu říct, někdo víc, někdo méně. Ale nevím, co s tím a abych byl upřímný, to neoslovování mi vadí. Nechci ji o tom říkat, protože nechci být za člověka, který něco řeší, ale dříve či později k tomu dojde.

Druhým problémem, co je, je práce, denní řád a plán v diáři, kterému je podřízena. Já to mám nastaveno jinak, práce u mě nemá přednost před vztahem, u ní se tak děje. Zatímco já, i když mám toho moc, zamlčím, že mám toho moc, ona mi to řekne rovnou, že má práci, nebude kolo, večeře, nic, a že se musí na ni soustředit. Což souvisí s tím, jak se mění to, jakým způsobem potom komunikuje. Nic nemá, je milá, má toho moc, dlouhodobě ledový čumák.

A záležitost třetí. Profesně, asi tak jednou za 14 dnů, se stýká se svým bývalým partnerem, což mi neřekla, ale to, že tomu tak je, jsem věděl již na začátku vztahu.

Říkám si, není dobré soudit druhého podle pořekadla "podle sebe soudím tebe", také není dobré se ohlížet zpátky, což je možná problém můj, kdy jsem opustil vztah po 8 letech z důvodu nemožnosti mít děti, jinak ovšem všechno klapalo skvěle, komunikace, řešení problémů, všechno. Někdo něco měl, zdálo se, že se s druhým něco děje a diskutovalo se o tom. Prostě žádné čekal/a jsem, myslel/a tohle neexistovalo. Vše se řešilo za pochodu. Teď v novém vztahu nevím, zda se mám upozorňovat, když mi něco vadí, protože už to beru, že je to i jiná generace. Sice 8 let není mnoho, ale ani málo. Říkám si, je to poprvé, co se v ženě nevyznám, protože jinak mluví, jinak koná, ale ten pocit, že jsem ji vlezl do přesně naplánovaného života, je silný. Nevím, zda do toho vztahu dávat energii a čekat, až zcela povolí ledy. Chce se mnou být, ale signály jsou zcela matoucí. Je hezké mít navařeno, napečeno, ale ta správná slova v tom chybí, takže vlastně ani netuším, na čem jsem.

Ahoj, nenapsal jsi, kolik ti je, ale hádám, že tobě přes 30 a jí okolo 26(??). Ptám se na to hlavně z důvodu jejího věku. Zřejmě je pro tebe naprosto důležité, abys měl děti. Pro ni nepochybně taky, ale NE TEĎ. Teď mají přednost jiné věci. Vlastně jste si prohodili tradiční role. Vždyť spíše ty bys měl být zavalen prací a ona se dožadovat společného času (tedy, nemusí tomu tak být, jen je to mnohem běžnější). V tomto případě ona převzala mužský způsob fungování (protože byla dlouho sama a přišlo jí to jako nejlepší řešení) a zatím není asi připravena se příliš přizpůsobovat nějakému chlapovi. Podle mě z toho nevyplývá, že by měla nízký zájem, i když se tak možná občas projevuje, spíše mi to přijde jako obavy, že jí budeš odebírat, co si horko těžko vybudovala.

---

Píšeš, že ji nechceš říkat, že ti vadí neoslovování křestním jménem, ale že k tomu stejně dříve či později dojde. Proto bych volil spíše variantu dříve, než tvoje nepohoda přeroste ve velkou frustraci a řekneš to v nepravý čas přehnaným způsobem. Pochopitelně podat to spíše pozitivně: "Víš, mne by moc potěšilo, kdybys mi častěji říkala jménem." A pak to nechat být, uvidíš, co se jí vyvrbí v hlavě. Hlavně moc nenaléhat, jenom oznámit. Co se týče oslovování jí samé, co kdybys vymyslel nějakou jinou variantu jejího jména, kterým ji bývalý zaručeně neoslovoval?

---

A především: Zaměstnej se něčím jiným a dej si práci před vztahy, sama tě svým příkladem k tomu navádí! Jestli máš málo práce, tak si nějakou vymysli, podle mě má chlap vždycky co dělat ;-) Zkrátka nebuď tolik k dispozici. A uvidíš, možná že dojde k paradoxní reakci, že si najednou bude stěžovat ona, že na ni máš málo času (ačkoli do té doby jí to ani na mysl nepřišlo). Budeš vidět.

Díky za odpověď. Čili uvádím já (31), ona (25). S prvním odstavcem souhlasím a také jsem k tomu dospěl, že si na změnu asi teprve zvyká. Roky volnosti a naráz se přizpůsobovat, to může být složité, přiznávám.

S tím dáváním práce před vztahy je to složité, nikdy jsem to tak nedělal. I v případě, že se to na mě valilo ze všech stran, jsem se snažil udělat vždycky na toho druhého chvilku čas. Prostě den má 24 hodin a k tomu noc . I proto, že v mém okolí právě na časovou zaneprázdněnost dojely čtyři vztahy, avšak tohle nemusí být argument.

Také bych řekl, že za míru nedorozumnění může i to, s čím a z čeho jsme do vztahu přišli. Ona má několikaletou pauzu, kdy si šla za svými sny a plány, bez toho, aniž by se musela někoho na něco ptát, přičemž já jsem do tohoto vztahu přišel ze vztahu, který trval necelých devět let. Se zažitými zvyklostmi, které se jen tak nedají vymazat. Ač mám za to, že jsem opustil vyjeté koleje, mám trochu obavy, že pokud šlápnu na brzdu a budu hrát na stejnou notu, přestane to mít drive a tento vztah opustím.