Lze ji získat zpět? A má to cenu?

Zdravím Vás,

dnes jsem se rozešel s přítelkyní, s kterou jsme chodili téměř 5 let. Znali jsme se před tím 3 roky. Můžu Vám říct, že ještě před pěti měsíci náš vztah neměl žádné problémi (opomenu-li, že jsme ztratili oba veškerý kontakt s přáteli). Dokonce jsem se nyní dozvěděl, že měla pár návrhů, ať mě nechá, ale poslala dotyčné pryč. Bohužel jsem své milé přestal věnovat pozornost, měl jsem před státnicema a nezvládal jsem to. I když jsem ji neustále miloval, nedával jsem jí to tolik najevo. Pak se v onlinové hře seznámila s jiným klukem. Po smrti jejího psa, kterou nesla velmi těžce, jsem to nezvládl. Netušil jsem v tý době, že je to tak zlé a nepřijel ji utěšit, nevím proč, ale nedošlo mi to. Po tomto jsme měli měsíc krizi. Ale když jsem jí koupil dárek a málem jsem to ukončil, vrhli jsme se na sebe a vztah pokračoval jako dřív. Ovšem nyní, když před dvěma týdny měla sraz se spolužáky, se něco zlomilo. U spolužáků zjistila, že už mají práci a dokáží chodit do školy. Spousta z nich žije se svými partnery. Musím upozornit, že oba máme náročnou vysokou školu /stejnou/ a každý bydlíme u rodičů, kam dojíždíme hodinu tam a zpět. S tím klukem, kterého poznala v online hře si celou dobu píšou sms. Došlo to teď do takové fáze, že jsem to nezvládl a podíval se jí na sms. Měla tam MMS, kde je vyfocená ve spodním prádle (které si nedávno koupila a ani mi ho nechtěla ukázat) a z její započatá sexuální konverzace. Řekl jsem jí o tom, dost jsme se pohádali. Dneska jsme se už ale definitivně rozešli a to pro mě překvapivě v klidu. Bylo na ní vidět, že z ní opadla nervozita ze mě. Potvrdila mi, že se do toho kluka zamilovala. Ještě doplním, že ten kluk má 2 roky přítelkyni, se kterou se rozhodli mít dítě, které se jim nyní narodilo a bydlí 200 km daleko. Stále si dobře rozumíme. jen si myslím, že mi nevěří a už ke mě nic necítí. Alespoň sama neví. Ten kluk je kamarád známého, který říkal, že z jeho strany je to nejspíše jen flirt.

Poraďte mi, co mám dělat. S ní nyní budu muset trávit každé úterky ve škole /jinak to nejde/ dokonce řekla, že bychom spolu mohli procházet prahu (máme 4 hodiny volno). Nechci, aby náš vztah se změnil pouze v přátelství, bohužel jsem do ní neuvěřitelně zamilovanej a vím, že mi stojí za to. Mám to v hlavě už celkem srovnané. Bohužel ona asi ne. Jako hlavní důvod mi přijde to, že se do mě odmilovala před těmi 5 měsíci, kdy jsem na ní bohužel více méně kašlal. Ale pořád jsem ten typ, do kterého je schopná se zamilovat. Rád bych, jelikož vím, že s tím klukem narazí, aby se její city opět vrátily. Protože vím, jak dloho nám to klapalo, myslím si, že je to stále možné, i když mi to vyvrátila. Poraďte mi prosím, co mám dělat. P.S. v našem vztahu jsem přestal sportovat (cyklo, běh, plavání - opět dělám), takže jsem přestal být fyzicky atraktivní. Do toho jsem kvůli ní nezvládl napsat bakalářskou práci a musel jsem prodloužit ročník. Bohužel patřím navíc do skupiny chudých studentů. Mám šanci?

Ahoj. Já si četla Tvůj předešlý příspěvek, bývala bych Ti ráda poradila, jenže to bych sama nesměla mít problémy. Topím se v psychologii, ba co víc, topím se i v realitě samotné. Přestávám chápat, proč se lidé baví o těch a těch věcech, připadá mi, že se některé věci přeceňují na úkor toho, co je opravdu důležité. Ale to by bylo asi na delší povídání. Snad Ti Someone poradí, připadá mi, že je z nás všech trochu unavený. Jen bych Ti poradila, abys dělal věci, které Tě baví. L.

Ensif napsal:Mám to v hlavě už celkem srovnané.

Ne, nemáš. Kdybys to měl v hlavě srovnané, tak bys sakra dobře věděl, že se k ní nechceš vracet a proč se k ní nechceš vracet. Tudíž bys tento dotaz ani nepsal - bylo by to zbytečné. Logicky vzato je úplný nesmysl se k ní chtít vracet. Ženou Tě... a ani bych neřekl, že city, ale dopamin a edogenní amfetaminy.

Laney má s únavou tak trochu pravdu, dal jsem přednost jinému, náročnějšímu projektu. Ale protože fórum ani blog nechci uzavřít pro diskusi, tak mi na to logicky zbývá méně času. Takže to teď vezmu ve zkratce, protože tyhle případy jsou si podobné jako vejce vejci a po dlouhém, trpělivém rozebírání jsem se vždy dostal k následujícímu závěru.

Neptáš se nás, co máš dělat, ale ve skutečnosti chceš slyšet, že se to spraví, že na něj zapomene, že to dáte dohromady a že to bude fungovat. Ostatně sám jsi to napsal - aby se její city vrátily. Chceš slyšet, že je to možné, že ta šance tam je. Protože kdyby ne, tak z Tebe nebudou padat věty jako

Ensif napsal: Ale pořád jsem ten typ, do kterého je schopná se zamilovat.

Bylo by Ti to totiž jedno, protože by ses nejprve věnoval svým vlastním zájmům (viz rada Laney), aby sis odpočinul od ženských, vzpamatoval se, nabral sil, pak sbalil svou slečnu Správnou. To je, co bys měl udělat, jenže to neděláš. Protože ses ještě nevzpamatoval.

Takže bych poradil omezit kontakt s ní, vyhodit její fotky, apod., začít chodit ven s přáteli, a nemyslet na bývalou. A na tohle budeš potřebovat železné sebeovládání, dokud se Tvůj endokrinní systém po rozchodu "neuklidní" - viz příklad zfetované Růženky. Až se Ti podaří, tak sám plynule přejdeš k tomu, co jsem napsal výše.

Ano, je to naprostá pravda. Vím, že se musím dát dohromady. Opět sportuji, abych měl kondici a přece jen vypadal lépe. Zase se začínám věnovat škole a dávam pomalinku dohromady staré kontakty s lidmi a opět jsem začal chodit na brigády. To, že to mám v hlavě srovnané..no. Vím, že ona je ta správná. Došlo mi bohužel ale také to, že jsme měli smůlu, že jsme se dali dohromady tak brzy. Že to pro nás oba byl první dlouhodobý vztah a ani jeden z nás se neuměl správně chovat v dobách krize. Tento vztah mne mnohému naučil, a jsem si vědom toho, že ona sama musí ještě vyzrát. Ale jinak jsem to promýšlel a vím, že je to ta správná. Nechci se na ni upínat. Dostal jsem od kamarádů a kamarádek, kteří už mají takové vztahy za sebou různé rady. Jedna rada zní, ať ji ignoruji (snažím se o to, jen v to úterý jsme spolu vedle sebe na povinné přednášce. Zaráží mne to, že se mnou normálně komunikuje a směje se se mnou) a dám se dopořádku. Druhá zněla ať ji ukazuji, že jsme to zase já /měl jsem poslední rok výpadek - známí psychologové říkají, že pravděpodobně kvůli stresu - přestal jsem být na rok opravdu sám sebou ve všem, včetně vztahu k ní/, ať ji překvapím, koupim lístky do divadla, aniž bych se ptal, vzal ji na oběd. Pořád ale přemýšlím nad tím, jeslti to má cenu. Pro sebe teď dělám hodně a vím, že ať se stane cokoliv, tak nepřestanu být aktivní.

Už nejsem nervózní ve chvíli, kdy ji vidim, naopak mam dost k přemýšlení s "čistou" hlavou. Vím, studuji biologii, hormony jsou svinstvo, ale snažím se přemýšlet objektivně. Co ale dělat, když vím, že je to ta Správná. Hledat jinou Správnou, nebo zkusit nějakým způsobem bojovat? V tom, co dělám pro sebe nehodlám polevovat

Ještě jednou si přečti, co napsal Someone.

Nezapomeň, že se dáváš dohromady kvůli sobě, ne kvůli tomu, abys na ni zapůsobil. Ona Ti měla pomoct, a namísto toho Ti radí rádoby psychologové.. Je správná, ale je hlavně bývalá správná. Takových Slečen Správných je víc než jedna, život není americká romantická komedie.

Ahoj, moc Vám děkuju za radu. Včera jsem se konečně ožral po rozchodu s kamarádem. A Včera večer jsem byl s bývalou hodinu před přednáškou. Zajimavé je, že se se mnou baví. Sama i začíná o nějakých tématech. Pořád si o ní myslim, že je úžasná. Po tom roce temna jsem ji akorát ztratil. No, ale proč to píšu. Protože jsem jí zase řekl nějaký výlevy svého endokrinního systému. Kruté je, že jsem opravdu po roce opět zapl mozek a najednou zase jako dřív myslíme velice hodně podobně a rozumíme si. Tak jsem jí to řekl...bla bla...a ona ať s tim přestanu, že ji to nezajímá a že to řešit a poslouchat nehodlá. Situace je taková. Jak si píše s tim jiným, kterýmu se teď narodilo plánované dítě (WTF? co si ta moje myslí??? Ten kluk má plánované dítě s přítelkyní a bydlí dost daleko, že se ani neviděli pravděpodobně. Ale co si myslí? buď ji "zneužije" jako bokovku, nebo opustí rodinu (co by pak od něj mohla očekávat)).

Ale díky tomu včerejšku, poté co mi řekla, že jsem ji poslední dobou dusil a že teď je mnohem šťastnější a může si dělat co chce a s kym chce, jsem si uvědomil jedno. Přesně jak říkáš, to ona mne z toho měla vytáhnout. Přes rok jsem byl mimo. V březnu/dubnu jsem ji našel v online hře nový klan a dal ji sám postavu, která je tam potřeba. Od tý doby chodila spát o 2-3 hodiny později (takže když odešla od počítače, tak zkončilo naše mazlení a tak, prostě lehla a spala) a já to toleroval, protože po dlouhý době byla zase šťastnější. No, ale od tý doby co tam trávila čas a tak, tak mi došlo, že na mne začala naprosto kašlat. Sex už přestal být milování a vášeň, ale pomalu povinnost, aby ode mne měla klid...i když sem tam no,, ...ale došlo mi, že se mnou i přestala komunikovat. Takže místo toho, abych si teď říkal, že jsem ten vztah potopil po 4 letech já už vidim i to, že z její strany vznikla obrovská chyba. Víte, 4 roky jsme společně zvládali všechno. Naprosto všechno. Ale jak jsem vypnul a nebyl schopnej o tom ani mluvit (protože jsem to zkrátka sám nevěděl), tak jsem z toho našeho společnýho světa vypadl a ona už to sama tolik nezvládala. Celkem krutý, když si přestavim kolik jsem toho pro ni udělal. Když nemohla najít brigádu, tak jsem ji zařídil chvilku práci tam, kde jsem já brigádničil, maturitu jsem dělal o rok dřív než ona, takže to taky měla lehčí. Na vysokou školu jsem šel také o rok dříve. Takže měla vyšlapanou cestičku, to, co já jsem si musel vysloveně vytrpět a zažít, abych vůbec mohl na školu chodit (nevěřili byste, kolik je to byrokracie!!!) Přece jen, když v tom člověk šíleně plave a málem vypadne, tak to je něco jinýho. Navíc jsme si sami museli sestavovat studijní plán na 3 roky dopředu. A jelikož to byla moje partnerka, tak jsem samozřejmě nechtěl, aby měla takovýhle problémy co já, tak jsem jí pomohl. Ona s tim díky tomu problémy neměla. Spíš mne zaráží, jak lehce na tohle zapomněla. Že si to možná ani neuvědomuje, kolik jsme toho pro sebe vzájemně dělali....ale co. Teď je zamilovaná do jiného, protože se mnou nebyla schopná řešit to, co jí vadí. Čekala, že si toho sám všimnu. Když jí zemřel pes v květnu a byli zkoušky, tak mi taky nedocvaklo, že je to pro ni tak šílený (my kluci tu smrt psa asi tolik hrozně neberem, už mu bylo 17, takže trpěl...). Teď mi vyčítá, že jsem tu pro ni nebyl, abych ji utěšil. ALE došlo mi, že ona mi nezavolala!! Ona čekala jeslti mne to napadne samotního. Tak raději doma trpěla a pak šla za jiným na tu hru. Přece jen, ať se dva znaj sebe víc, občas je potřeba tomu druhému říct, co potřebuji. A ona neřekla.

Takže teď se jí i v tý škole zkusim vyhýbat, budu se co nejvíce vyhýbat tomu, abychom kdekoliv byli jen my dva sami. Jen když půjdeme ven s partou lidí. Dávám se do hromady. Jak fyzicky, tak i s přáteli psychicky. Vím, že ona je ta pravá do života. Vím, že ta nekomunikace z její strany vůči problémům ze strany byla, protože to byl i její první dlouhodobý vztah. Znám tu holku moc dobře, abych věděl, že s ní chci strávit zbytek života. Ale jak má za mne náhradu (i když jen na dálku), tak nad námi ani nechce přemýšlet a cokoliv jí řeknu trápí stejně jenom mne a jí je to u pr...Takže se dám do pořádku, zkusím nakonec napsat tu bakalářku /nezvládl jsem kvůli ní /. A tak nějak stejně budu doufat, že ten její vztah nějakým způsobem vyhnije a ona konečně bude chtít hovořit. A když se mnou i poté stejně nebude chtít komunikovat, tak co, život jde dál že.

Promiňte za takovej dluhej a nudnej příspěvek, ale někam jsem to napsat musel a třeba se najde i někdo, kdo mne chápe :-). Tak děkuji

Ensif napsal: Vím, že ona je ta pravá do života.

Ano, možná je ta pravá do života, ale né pro tebe. Tohle je asi to první, co by jsi si měl uvědomit. Je konec. Bez přiznání si téhle skutečnosti se prostě dál pohnout nedá. Pokud jsi chtěl slyšet nějaký zázračný recept, jak jí k sobě zase přivést, nebo kde sehnat lektvar lásky a neodolatelnosti, bojím se, že to nejsou stránky pro tebe. Pokud tě zajímá realita, tak jsi tu dobře.

Ensif napsal: Znám tu holku moc dobře, abych věděl, že s ní chci strávit zbytek života.

Já to chápu, je skvělá, jedinečná a naprosto úžasná. Naštěstí je každá jedinečná a nezřídka jsou mezi nimi i skvělé a úžasné. A hlavně - jsou pro tebe k mání!

Ensif napsal: Včera večer jsem byl s bývalou hodinu před přednáškou. Zajimavé je, že se se mnou baví. Sama i začíná o nějakých tématech.

Protože je „v pohodě“. Není nervózní, protože o tebe nemá zájem a tak jí nemá co stresovat. Bere tě jako kamaráda. Já se taky klidně bavím s bývalkama, ale rozhodně neplánuji se k nim vrátit. Má tě snad ostentativně ignorovat, jak navrhují tobě kamarádi? Nepřišlo by ti to divné? Prostě jste se potkali, tak si pokecala. Víc v tom nehledej.

Ensif napsal: Protože jsem jí zase řekl nějaký výlevy svého endokrinního systému.

Což je super způsob, jak jí motivovat, aby se ti úmyslně vyhýbala. :-) Vážně, odmítnout někoho je moc příjemné, dokáže to zlepšit den a nic nedokáže udělat lepší atmosféru, než jistota, že setkání s někým skončí jeho citovým výlevem. ;-)

S tím souvisí i rady na velká gesta:

Ensif napsal:známí psychologové říkají, že pravděpodobně kvůli stresu - přestal jsem být na rok opravdu sám sebou ve všem, včetně vztahu k ní/, ať ji překvapím, koupim lístky do divadla, aniž bych se ptal, vzal ji na oběd.

Ona se s tebou nerozešla, protože jí nebereš do divadla, ale protože jsi někdo jiný (chováš se jinak), než do koho se zamilovala. Taky se mi zdá, že zbytečně přeceňuješ hru. Ten problém přece není, že oba máte společného koníčka. To bych naopak viděl jako podstatnou výhodu.

Tady je chyba, že předtím jsi se o sebe staral, pravděpodobně jsi měl svoje zájmy a koníčky a ty jsi provozoval. Změna fyzického vzhledu je další, nikoliv však jediný, problém. Její vkus se s tím, jak jsi tloustnul (asi, nemám dost informací), bohužel neměnil. Pořád se jí líbí ten typ, kterým jsi býval.

Ty se teď hlavně musíš dát dohromady. Začít zase sportovat, oprášit staré zájmy, začít chodit mezi lidi, oslovovat holky a hlavně - vymazat si z hlavy, že to dáte dohromady.

Pokud se opravdu chceš vrhnout do dalšího kola psychického sebemrskačství s tvou vyvolenou :-), tak k tomu vede úplně stejná cesta, jako ke všem ostatním holkám - tj. dát se dohromady, být zábavný a sebevědomý. Osobně bych si ale našel nějakou, která o mě má zájem a chce se mnou být.

Always look on the bright side of life - Mohlo to dopadnout hůř. Je to jen bývalka, ne navrhovatelka. ;-)

Děkuju, svým způsobem jsi mi dal jistou naději. Už jsem pochopil, co v našem vztahu byla největší problém. Došlo mi, že ta dotyčná se mnou byla 4 roky naprosto šťastná, proto nebyl žádný problém. Ano, bohuže jsme odřízli kamarády (ke kterým se nyní celkem rychle vracím), ale byli jsme v pohodě. No, a zhruba po těch 4 letech u mě přišla krizovka. Neumim si to vysvětlit, ale prostě jsem dokonale vysadil, přestal jí očividně naslouchat a i o školu jsem přestal nějak mít zájem. Dopadlo to tak, že jsem si musel rozložit 3. ročník do 2 let. Nestihl jsem termín dokončení bakalářské práce a ještě teď na ní makam (je to dost těžké, ale prostě ji nemužu dostat z hlavy a tak se na bakuli moc pracovat nedá :-/ ). No, ale ten největší problém byl, že ona mi nedokázala říct, že se něco děje. Že se jí něco nelíbí. A musela si toho být vědomá, protože zhruba po čtvrt roce na mne začala být občas bezdůvodně hnusná, občas říkala, že je smutná. Ale když jsem se jí ptal, tak nic. No, a v pátek mi řekla, že prostě nějaké věci se neříkají (očividně z důvodu, že by to člověka ranilo) a na některé si člověk musí přijít sám. Celkem pěkný po 4 letech úžasného vztahu. Naopak partnerovi člověk přece musí říct, že se s nim něco děje, že přestává fungovat, naslouchat, tloustnout a kvůli tomu se dost potit a smrdět, že přestává vymýšlet třeba výlety a tak (dělali jsme to oba a já přestal to léto i jezdit na kole kvůli píchlým duším, nějak jsem nebyl schopnej ani opravit kolo) nemluvě o tom, že když jsme pak spolu zkoušeli běhat, tak jsem najednou nestačil. A to jsem dřív běhal 20 km bez problému. Každopádně si myslim, že mě na tohle měla upozornit před rokem a ne to v sobě dusit a jenom se koukat, jak se jí proměňuju a jak se vzdalujeme. Další věc je, že před 3/4 rokem po ní nějakej kluk chtěl ve vlaku číslo. Vlak měl poruchu a on jí řekl, že je to osud a že jde na zkoušku a má poslední šanci její číslo získat. Ona mu ho nedala. Ale mě to neřekla (až teď po rozchodu). Ani si neuvědomuje, jak by mě to nakoplo, jak bych si uvědomil, že pro ni něco znamenám a měl bych se sebou něco dělat. Ale neřekla to. Místo toho prý doma probrečela celý týden (zrovna jsme se neviděli, jen si psali), že tomu klukovi to číslo nedala, že by tak prý zjistila, jeslit za to stojím, nebo měla kamaráda. Ale stejně za poslední rok jsme měli hodně situací, díky kterým vím, že mne milovala. Těsně před rozchodem byla na srazu s gymplem, všimla si, že někteří spolužáci čekají dítě (zkončili se školou!) nebo žijí s partnery (pracujícími!) od té doby šíleně obrátila. Že prý jsou všichni úžasní a tak. No a před rozchodem jsem nevydržel její zhruba týdenní divné chování a koukl jí do SMS. A ona tam měla poslanou MMS ve spodním prádle a konverzaci o sexu, jak to má rád a tak, chlapovi, s kterým si půl roku psala (což jsem jí toleroval z toho důvodu, protože jsem si říkal, že má konečně někoho, s kym si může povídat než jenom já - na vejšce jsme za poslední 2 roky ztratili spoustu kontaktů s lidmi). Ten kluk má ale právě narozený dítě, práci a bydlení. Prostě naprosto zblbla a prý, že v našem vztahu nevidí budoucnost. A musim říct, že naši budoucnost jsme si zhruba těch 4,5 roku plánovali, mluvili o ní. Našel jsem třeba dopis po 3 letech zhruba, kde mi psala něco v tom smyslu, že její sestra se diví, jak jsme spolu dlouho a ona odvětila, že co na tom nechápou, že budeme spolu vždycky.

Každopádně na sobě pracuji, snažím se normálně sportovat na zhubnutí a posilovat na světšení svalů, což jsem měl po dlouhou dobu. Snažím se domlouvat s přáteli, dělám na bakalářce a opět chodím na brigády. A nedělám to ani tak kvůli ní, ale hlavně kvůli sobě. Život jde dál i bez ní, ale stejně bych ji rád získal zpět. Protože komunikační problém odstranit u ní dokážu, pokud se se mnou dá dohromady. Jestli s tímhle máte někdo zkušenosti, tak bych rád dostal rady :-D Protože po 4 letech, kdy si mnou byla naprosto jistá, věřím tomu, že kdybych nepolevil v sobě a nebo mi to sama řekla a já s tim v zárodku začal něco dělat, tak bychom byli šťastní i teď. Zvlášť proto, že jsme si našli za poslední půl rok malou skupinku přátel, s kterou hodláme strávit silvestra (dne, kdy jsme se dali před 5 lety dohromady - 3 roky jsme se už znali). Takže tak nějak doufám, že když se dám dohromady, jak jsme byl ty 4 roky, tak by ji mohlo něco v hlavě dojít, trknout (už jenom třeba to, že zatím oba studujeme a ta rodina bude malinko později, ale bude). Protože jsme si sedli fakt v neuvěřitelně moc věcech. Taky si myslim, že jsem ji tak trochu vedl, že jsem byl malinko dominantnější v tom vztahu a jak jsem vypadl, tak to bylo všechno na ní. Nějaké rady? Nehodlám se kvůli ní ničit. Vím, že jsem momentálně nezadanej, takže časem budu zase chodit mezi holky, ale z dlouhodobého hlediska chci ji.

Bohužel nevidím ženám do hlavy. Vím, že v sobě dusila to, že jsem začal být líný. Dnes jsem našel, že jsem přes rok psal na papír, co mám změnit. A trvalo mi rok!!!! než jsem se k tomu konečně dostal. Vím, že to v sobě dusila, nedokázala mi říct, že ji to vadí. I po 4. letech. Ale ještě to neuměla a já si své chyby neuvědomoval. Nyní je zamilovaná do jiného, který bydlí tak daleko a má čarstvou rodinu, že si nemyslím, že to má budoucnost. Spíš mi prosím poraďte, jak na ni zapůsobit, aby až jí doje, že ten její vztah nemá budoucnost, mě viděla a uvědomila si, že by se mnou zase mohla být doopravdy šťastná. Než jsme se dostali oba na vysokou školu, tedy rok poté, co jsem tam byl jen já, tak jsme hovořili o naší budoucnosti. Našel jsem její esej a je tam se mnou celkem jasně viděná budoucnost. Nebýt toho, že jsem před rokem začal blbout, byla by s největší pravděpodobností stále se mnou. Nemáte s tím zkušenosti? Jak někdo po velice dlouhé době poleví na celkem dlouhou dobu ve svých vlastnostech a přístupu v životě, mezi tím ztratí tu svou pravou, ale poté své chyby odstraní? Jak byste to udělali vy? (a názory o tom, že byste se na ni vyprdli prosím ne, touto konkrétní ženou jsem si naprosto jist a ona si mnou byla jistá, dokud jsem neselhal ve svém jednání) Jak ji nakonec ukázat, že já jsem ten pravý? Říkám, ženám do hlavy nevidím, za poslední mesíc jsem ale zjistil, že logikou k nim nemá cenu přistupovat, zvlášť když je nyní v jakémsi poblouzněném vztahu na dálku (neviděli se a on nezná její výbušnou stránku) a udělal jsem poslední měsíc i tu chybu, že jsem se jí nás snažil připomenout. Vím, že se po fyzické stránce budu dávat dohromady tek 4-5 měsíců. Doufám, že vás napadne mnoho názorů a postupů. Děkuji

Ensif napsal:...ten největší problém byl, že ona mi nedokázala říct, že se něco děje. Že se jí něco nelíbí......

Protože to v té době nevěděla.

Já budu chvilku spekulovat na základě praxeologie. Lidská mysl není uzpůsobena k „oceňování“ užitku číselně. Umí pouze porovnávat očekávaný užitek dvou věcí (nebo skupin) a určit, které dává přednost. V podstatě umí pouze vytvořit žebříček hodnot (určit té věci pořadí), ale neví, o kolik je hodnotnější než ta druhá. Např. nikdo nedokáže říct, ten svetr si cení na 221,- chechtáků. Umím jen říct, že ten svetr si cením víc než 220,- chechtáků a to demonstruji tím, že si ho koupím. Nebo si ho cením míň než 220,- chechtáků a to jsou všechny případy, kdy jsem si ho nekoupil. Stejně tak ona nemůže říct, dneska si ho vážím na 8.1 HotBoy, včera to ale bylo 8.5, takže za ním poběžím a vyklopím mu, že udělal chybu. To, že se něco změnilo, pozná, až když se na hodnotící škále někdo umístí na tebou .... což už je pozdě.

Ten pokles užitku, který pro ní představuješ, poznáš právě z jejího chování - tedy, bude více dávat přednost jiným věcem (zábavám, koníčkům, kamarádům, aktivitám, mužům :-(), než tobě. Právě těchto známek si musíš všímat, protože ty ti prozradí, jestli si udržuješ stabilní hladinu užitku (chová se k tobě stále stejně), lepšíš se (preferuje více tebe než jiné aktivity) nebo klesáš.

Ensif napsal: .....protože zhruba po čtvrt roce na mne začala být občas bezdůvodně hnusná, občas říkala, že je smutná.

To jsou právě ty projevy upadajícího zájmu, neboli (v ekonomickém smyslu) snížení jejího užitku ze soužití s tebou. Tyto projevy jsou ale až důsledek nějaké tvojí akce (nebo absence akce), která pokles užitku způsobí.

Ensif napsal:Naopak partnerovi člověk přece musí říct, že se s nim něco děje, že přestává fungovat, naslouchat, tloustnout a kvůli tomu se dost potit a smrdět, že přestává vymýšlet třeba výlety a tak ....

Ne, opravdu to nefunguje tak, že přijdeš k přítelkyni, řekneš jí „Trochu jsi lásko přibrala, asi skočím k Halině do sekáče, protože ti to už pomalu bude.“ a ona se na tebe usměje a odpoví „To je dobře, že jsi mě na to upozornil, hned odpoledne si jdu zaběhat.“. :-) To už musí vypadat opravdu katastrofálně, aby jsi někoho ranil a řekl mu, že se ti nelíbí. A tou dobou už je tvůj zájem dávno snížený.

Ensif napsal:Další věc je, že před 3/4 rokem po ní nějakej kluk chtěl ve vlaku číslo. Vlak měl poruchu a on jí řekl, že je to osud a že jde na zkoušku a má poslední šanci její číslo získat. Ona mu ho nedala.

Což je normální (jak chtít číslo, tak ho nedat).

Ensif napsal:Ale mě to neřekla

Což je taky normální. Taky se mi to stalo, že holka po rozhovoru čekala, až si o číslo řeknu (pěkně trapná chvilka :-)), neřekl jsem si a přítelkyni jsem se tím rozhodně nechlubil. Popravdě, nevím, proč bych to dělal.

Ensif napsal:Každopádně na sobě pracuji, snažím se normálně sportovat na zhubnutí a posilovat na světšení svalů, což jsem měl po dlouhou dobu. Snažím se domlouvat s přáteli, dělám na bakalářce a opět chodím na brigády. A nedělám to ani tak kvůli ní, ale hlavně kvůli sobě. Život jde dál i bez ní...
....Vím, že jsem momentálně nezadanej, takže časem budu zase chodit mezi holky ....

Jak říká Jules: Jó, to byla řeč jako víno. :-)

Ensif napsal:....jsme si našli za poslední půl rok malou skupinku přátel, s kterou hodláme strávit silvestra ....... Takže tak nějak doufám, že když se dám dohromady, jak jsme byl ty 4 roky, tak by ji mohlo něco v hlavě dojít, trknout....

Já nechci malovat čerta na zeď, ale úplně to vidím. Ty se opiješ a když projevíš hodně velké sebezapření, tak se začneš dožadovat pusy až o půlnoci. A hned pak jí zase nabiješ klíny do hlavy, jak je skvělá a jak ti na ní záleží, v horším případě že jí miluješ. :-) Když už teda, zkus se vyvarovat alespoň tohohle a chovat se k ní jako ke každé jiné v té společnosti.

Ensif napsal:Spíš mi prosím poraďte, jak na ni zapůsobit, aby až jí doje, že ten její vztah nemá budoucnost, mě viděla a uvědomila si, že by se mnou zase mohla být.....

Ale to ona bohužel už ví. To už jsi jí dal najevo, že se může kdykoliv vrátit. Rozhodně to ale není to, co by nějak vybičovalo její zájem.

Jinak, bude na ní působit přesně to, co na jiné. Sebevědomí, vtip, dobrá nálada a úsměv. Na bývalky není speciální návod - jsou to holky, jako každé jiné (jen o tebe už nemají zájem). :-)

Ensif napsal:...... zase mohla být doopravdy šťastná.

A to je právě to, co si nemyslí. Ona už iluze ztratila a podle teorie zájmu (a zatím jí to vychází velice dobře) zájem nad nulu už nedostaneš. Takže důvody, proč s tebou může být, jsou např. že je lepší být s tebou než sama. To nejsou dobré vyhlídky. V podstatě jediné, co by jí u tebe drželo by byly „náklady“ na rozchod.

Pokles užitku díky rozchodu s tebou:
- Už samotné oznámení rozchodu je velmi stresující. Na druhou stranu, je to jednorázová akce.
- Nejistota, jestli si někoho najde. Tohle může být výrazný „udržovač vztahu“ u méně sebevědomých lidí.
- ..... spousta dalších věcí.

Tento náklad rozchodu by musel převážit předpokládaný užitek ze vztahu s někým jiným. On má ale výhodu, protože jeho hodnocení je kladné, tvoje nejlépe nulové. Dále je tu problém, že ty jsi jí dal najevo, že může kdykoliv odejít a zase se vrátit - tedy opuštěním tě nic neztrácí, protože tě zase může dostat zpět. Má volné pole k experimentování. Dlouhodobě je vysoká pravděpodobnost, že objeví někoho, kdo pro ní bude představovat lepší volbu, než jsi ty - pokud jí tedy nezavřeš do sklepa. :-)

Naštěstí hodnocení je subjektivní, jedna z tebe může šílet a druhá tě nesnášet. Osobně bych šel po těch, které mě hodnotí vysoko. Protože jejich subjektivní vnímání užitku z mé přítomnosti a nákladů na rozchod sníží riziko, že se objeví někdo jiný, kdo bude mít pro ní sám o sobě vyšší předpokládaný užitek ... neboli, že zůstane se mnou. ;-)

Andersone, s ekonomickými náklady/užitečností jsi to napsal pěkně.

No, já se k tomu asi snažím přistupovat blbě no. Protože jsem si myslel, že osobní zájem ke mě (že mě miluje) není jenom momentální věc. Myslel jsem, že i ženy jsou schopné toto vidět z dlouhodobého měřítka. Alias. Nikdy jsem se neprobudil s tím, že bych se sebe musel ptát, jestli ji miluji. Ale chodili jsme spolu téměř 5 let. S tím, že 4 roky jsme měli naprosto bez problémů, bylo to vidět i na ní. Byla neuvěřitelně spokojená a i ostatní kluky neviděla. Poslední rok byl bohužel horší, začal jsem blbnout a přestal být nějak sám sebou. Nenaslouchal jsem ji tolik, škola se mi zhoršila, neplánoval jsem žádné výlety a bohužel nebyl schopný ani koupit dárky na 4. výročí, ba ani na svátek a vánoce předtím. Tento týden jsem našel poznámky, které jsem měl u počítače (dělal jsem masivní úklid, protože tento pokoj vznikal kvůli nám a dělali jsme na něm oba). V těch poznámkách byli věci, které men sakra mrzí, že jsem nebyl schopnej je vlastně udělat. Typu dát do pořádku kolo, trochu zhnout, ať s ní jdeme na koupák, na kterej chtěla, bylo tam hodně návrhů na výlety, dárky, práce ale i jiné věci, které se našeho vztahu vůbec netýkali. Ale přesto ten rok, když jsem byl s přítelkyní, tak jsem byl více méně sám sebou, stále jsem ji nadnášel, ale asi to na mě znala a byla nepříjemná někdy. Jen doma, nebo kde jsem nebyl s ní, jsem nefungoval, byl mimo a trávil od rána do večera na počítači. Kromě toho, že by mě zajímalo, co se mnou bylo, jak si to můžu vysvětlit (rád bych to pochopil, protože mne ona kvůli tomu přestala milovat, po 4. letech totálního štěstí, byl jsem v kondici, inteligentní, plánoval jsem, vedl jsem ji, nebál jsem se, pracoval jsem...tohle vše zmizelo během toho roku!), tak bych rád věděl, jeslti je žena vůbec schopná se do mne zamilovat znovu, pokud si uvědomí, jaký jsem byl celé 4 roky, až se zase úplně dostanu po tom šíleném roce na svoji úroveň (tipuju tak 4-5 měsíců). Situace je navíc taková, že jsme spolu za poslední rok hráli online hru. V květnu ji zemřel pes. Bylo zkouškové a když mi napsal SMS "umřel" tak jsem nereagoval, jenom s tim, že je mi to líto. Měl jsem v hlavě dost bordel. Ale hlavně jsem nevěděl, že to bere tak příšerně. Po čase mi vyčítala, že jsem tu pro ni nebyl, když mne potřebovala a že na ní už půl roku seru. Došlo mi ale, že mne měla zavolat, dát mi najevo, že mne potřebuje, když mi to samotnému nedošlo. Alespoň po těch 4,5 letech to mohla udělat. ALe oto teď nejde. Jde o to, že po tomhle období nastalo půl měsíce toho, že ona mi řekla, že mne nemiluje a dokonce poté mi řekla, že nenbyla ani schopná se přede mnou převlíkat. Takže jsem ji téměř 2 týdny skoro neviděl, snažil jsem se jí psát a zjišťovat, co se děje. Mimojiné jsem se dozvěděl, že už předtím občas chodila ven SAMA, do lesa, kam jsme chodívali spolu. A že v té online hře jsem ji našel nový klan a tam si začala psát s jiným. Zvláště k němu přilnula ve chvíli, kdy ji umřel ten pes. Ale pak už jsem toneunesl, koupil jsem pěkného me to you medvídka (byli 4,5 výročí, i když neslavíme půl), zašel jsem k ní domů a nakonec na ni zvýšil hlas o tom, že tohle dál nejde, že je potřeba aby se náš vztah řešil, že nemůžeme něco nechat vyplynout, když se mnou ani nechce mluvit...atd..prý to vypadalo jako rozchod. Ale hlavně jsem nekoktal, měl vyrovnaný hlas a tak. Následovalo to, že jsme se na sebe po chvilce v vrhly, najednou byla schopna mě obejmout, najednou z ní bylo cítit, jako by se do ní vrátili city, dokonce mi řekla, že zase cítí, že mě miluje a že nechápe, co s ní bylo. Jenom jsme se ale mazlili, protože zrovna menstruovala. Ale už to byla zase ta holka, kterou jsem znal přes 4 roky. No, ale bylo to období, kdy jsem před tím kvůli tomu problému nezvládl příjimačky, nezvládl jsem ani napast bakalářskou práci. Takže následující půl rok vypadal tak, že jsme nakonec hráli oba dva v tom klanu tu hru (já po 2 měsících nehraní). Nakonec jsem si začal pomalu všímat, že si nějak píše s tím Lukášem ve hře, že se nějak moc baví. Dokonce jsem zjistil, že si psali SMS, nevím, jaké, ale vždy když jsem viděl, že ji někdo píše, tak odvracela display. Ale občas jsme v létě vyjeli ven, strávila u mě také několikrát pár dní (kdy jsme například na zahradě ohraničili místi, kam si na jaře zasadíme nějaké věci), dokonce jsme byli na konci prázdnin na výstavě, na výletě, na celodenním krásném výletě, kde na ni bylo vidět, že je šťastná. No, ale vnitřně jí asi vadilo, že jsme ještě nebyl schopnej napsat tu bakalářskou práci. Ač se to nezdá, pořád jsem byl v tom stavu, kdy jsem doma nedokázal téměř nic (už se to zlepšovalo, ale pořád to bylo velice zlé. Dokonce na konc září měla narozeniny, na které jsem ji vyráběl takovou papírouvou kytici, z které byla velice unešená, když ji před půlrokem viděla u mámy. Nestlihl jsem to a bylo jí to líto. Ale práci na 3 hodiny, abych to dokončil jsem doma zvládl až za měsíc !!! A dal jsem jí to, když jsem měl narozeniny já, takže o měsíc později. A že na narozeniny se ke mě chovala moc hezky, pěkné dárky, objala mě, řekla, že mě miluje a tak. Strávili jsme ho u mě v pokoji /je u i záchod, sprcha, vařič). No, ale za 2 dny šla na sraz s gymplem. A po něm, jako by ji vyměnili. Postupně začala být neuvěřitelně chladná, říkala, jak jsou někteří její spolužáci šťastní, někteří bydlí s partnery, někteří dokáží pracovat a studovat a dokonce spoužačka čeká dítě (že její kluk přestal chodit do školy a ona také nebude chodit tak nějak neřeší či co). Myslím si, že ji začalo vadit, že tohle nemá a strašně moc by chtěla mít (přitom sama ví, že musí dostudovat, já také a počítali jsme s tím vždycky, že budeme mít děti až budeme po magistru /jsme 3. ročník bakaláře/ poté, co budeme mít práci). Ale byla i tak divná, že jsem se jí podíval do toho mobilu a tam byla ta téměř nahá mms lukášovi a dost hnusná sexuální konverzace. Týden na to jsme se rozešli. Řekl jsem něco v tom smyslu, že to už ani nevypadá, že spolu chodíme a ona se toho hned chytla (tady jsem to asi pěkně zvoral ) No. Pak si s lukášem hodně psala a teď po 5. týdnech komunikuje s kamarádem Lukáše, kterej žije v Praze. Sám jsem s ním byl několikrát v hospodě a vyslechl mě a tak. Říkal, že dělal v prvním vztahu také chyby tipu stranit se přátelům a tak. Eva mi řekla, že v našem vztahu prý nevídí budoucnost (nepobírám vzhledem k tomu, jak k sobě neuvěřitelně pasujeme, jsme mladí, inteligentní a já opět časem krásný), že zjistila, že existujou i jiní chlapi (jako by před tím, když jsem ji dělal šťastnou neexistovali, že) a myslím, že někdy předtím tam byli náznaky a padlo i ono slovo, že se asi potřebuje vyřádit, že se nikdy neřádila. Vzpoměl jsem si na blog, kde se píše, že žena 21 +- 2 roky taklhe někdy začne chovat, zblbne, dělá nelogické věci, ukončila i dokonce idelální vztah a teď nad ním necchce přemýšlet.

Tak by mě zajímalo, jeslit mám šanci, když se dám dohromady v toho kluka, kterého znala přes 4 roky a který ale fungoval rok. Tím myslím, že zhubnu, posílím, budu zase sportovat, chodit mezi lidi, budu zase vystupovat inteligentně a zábavně, to že se k ní jsem zase schopnej shovat jako dřív, že bych ji naslouchal, vymýšlel kam zajít a tak zpět je, ale to my moc nepomůže, když mi nechce dát šanci.

Ale s tím Kubou, s kterým si teď píše, tak začala dělat přesně ty věci, které předcházeli tomu, že jsme spolu začali chodit my dva. Píše mu co cítí (nevím co) a doknce s ním v posledním týdnu byla každý den venku. Naznačil mi něco s tím, že hledají kešky. Ale potkali jsme je s kámošem, jak jsou spolu na nádraží v Kralupech /kde dotyčná bydlí, kam jsme chodili do školy a tak/ a bylo kolem 8 hodiny večer. Kuba mi řekl, že o ni nemá zájem, že ji bere jako kámošku. Že jak ji poznal, tak by s ní nedokázal být. Ale, pokud mluví Jakub pravdu, tak stejně ona ho začíná brát takového, jakého brala mě, vím, že to zkončí tím, že ona se do něj zamiluje (ovala?) a nakonec to na něj nějakým způsobem zkusí.

Takže mi řekněte, myslíte si, že pokud se dám doopravdy dohromady /což udělám stejně, ne kvůli ní/, tak mám šanci, aby si vzpoměla, co se mnou prožívala, když jsem byl takový a ona byla zase schopná mne milovat?

Protože když i Kuba zaměřil řeč na mě, tak z normálního hovoru najednou blok a mluvit nechtěla. Doteď nás nechce řešit, jaká kolik konverzace na téma vztah (už jenom to, aby mi řekla chyby, které jsem dělal, což si myslím že po 5 letech na to mám právo) končí vztekem a někdy i útěkem přede mnou. Nemluvě o tom, že jsem se dozvěděl, že mi prý neřekla některé věci, že se prý neříkají, že o vánocích nedala číslo tomu klukovi /dobrá, dala, nedala/, ale že to pak přes týden doma šíleně oplakávala, že ten kluk to prej bral jako osud. A spolužák, který k ní propadl do maturitního ročníku říkal, že i když jejich třída byla dokonale komunikativní, že tam mluvil každý s každým, že ona nikdy nebyla schopná mluvit se skoro nikým, že ani neměla pořádně společné téma. A to, že tím svých chováním /asi hlavně tím, že se o našem vztahu s nima nebyla schopná bavit - pravděpodobně nechtěla rozebírat naše věco/ odradila 2 opravdu nejlepší kamarádky o sobě. Došlo mi, že je to neuvěřitelně nedozrálá žena, téměř asociálně se chovající. A teď to vypadá na to, že prožívá teprve pubertu. Přesto bych ji chtěl zpět, protože vím, jaká je a jak neuvěřitelně do sebe každým svým atributem zapadáme/doplňujeme se

Tak už mi došlo, že naprosto nemá cenu se snažit se s ní vyřešit náš vztah. Naopak, zjistil jsem, že jsem ji tím přes měsíc odpuzoval. Ta slečna potřebuje svůj čas, bylo mi řečeno jinými lidmi, že očividně chce (i když to možná sama neví) vyzkoušet jiný vztah. Moc radost z toho nemám, ale co s tím nadělám. Pořád věřím, že kdyby byla se mnou, tak je opravdu ta nejšťastnější. Za posledních 8 let jsem ji poznal lépe, než ona sama tuší. Každopádně vám děkuji, že jste to četli a snad jste si neřekli, co jsem za blbce. Dám se do pořádku a pořád doufám, že ji dojde, co provedla...p.s. vím, co se mnou bylo. Po 4 letech normálního fungování jsem najednou kvůli okolnostem (hlavně kvůli škole) přestal fungovat v přítomnosti a přes rok "žil" budoucností. Bohužel jsme oba typy lidí, kteří občas utečou do svého světa

Neboj se, uvidíš sám, co si po čase řekneš, až Tě přejde úplně. Zatím je tohle krok správným směrem.

Bohužel věřím tomu, že i za rok si budu myslet, že je to holka, s kterou bych měl život nejlepší. A ona se mnou také. Otázka je, jestli jí to vůbec dojde, protože spoustu z našeho vztahu brala jako samozřejmost. Někdo mi řekl, třeba to bylo až moc dokonalé. Věřím, že je to možné, jelikož nemá žádné jiné vztahy za sebou, tak to nechápe a myslí si, že je to standard. Asi se šeredně zmílí. žije v pohádce no, chce všechno dokonalé a hned. Smutné