Slova 7% sdeleni?

Existuje nejaky solidni vyzkum ci necim podlozeny clanek o vseobecne prijimanem dogmatu pickupu(myslim ze jsem to videl i v TZ), ze slova jsou pouze 7% sdeleni? Prijde mi to velice odvazne tvrdit, navic si myslim ze se to neda takto generalizovat pro vsechny pripady..

Myslím, že existuje. Těch 7% používá téměř každý, kdo se zabývá komunikací (není to tedy jen dogma pickupu) a v jedné knize jsem viděl i zmíněný výzkum. Bohužel si nemůžu vzpomenout ve které...

Co se ale týče podloženosti a relevantnosti výzkumu, o tom nevím zhola nic. Looking for enlightenment here =)

Výzkum je odkazovaný hned úvodem článku Řeč těla. Jinak je třeba si uvědomit následující (což se vlastně nikde v populárních návodech neříká): jde o četnost typů signálů za časovou jednotku. Takže např. i do smsky se člověk může vyjádřit jednoznačně, ačkoliv slova mají pouze 7%.

Diky za vysvetleni. Rikal jsem si, ze v tom bude nejaky hacek - cetnost signalu vlastne o "vyznamu" slov v komunikaci(baleni) nic nerika, alespon ne nejak presne na procenta..jenom se to zase nekomu hodilo, aby mohl rict "nezalezi na tom co reknes".. tak se to zda me

Je zajímavé jak se některé mýty dokážou uchytit. Albert Mehrabian v roce 1967 udělal pokus který se nechvalně zapsal do historie psychologie. Jeho zjištění bylo následovné:
„Bylo zjištěno, že slova, jež používáme, vyjadřují pouze 7 procent našich emocí: 38 procent toho, co cítíme, je vyjádřeno pomocí tónu hlasu a modulace. Zbývajících 55 procent se vyjádří prostřednictvím výrazů tváře a gest.“
„Celkový dojem z druhého člověka je určen ze 7% obsahem řeči, z 38% hlasovými zvláštnostmi a z 55% výrazem (pohybovými zvláštnostmi) – A. Mehrabian.“

Nechvalně píšu proto, že po několika letech byly výsledky tohoto pokusu vyvráceny z důvodu určitých nedostatků při konání pokusu. Bohužel se za tu dobu tato čísla dostala k široké veřejnosti, do učebnic a knih...dodnes se na tuto studii mnozí odkazují i když už se dávno ví, že pozbyla na platnosti.
Soudobá psychologie říká, že schéma lidské interakce nelze tímto způsobem přepočítat na procenta.

Pokud někoho zajímají podrobnosti Mehrabianova experimentu a důvody proč závěry, které z něj vyvodil nejsou správné, tak může číst dál. Jedná se o článek Zdeňka Vybírala, který se objevil v časopise Psychologie dnes(2002).


Přestaňme šířit hlouposti




Vyšlo: Vybíral, Z. (2002)řestaňme šířit hlouposti. Psychologie dnes 8, 10, s.6–8

Zajednu z nejtradovanějších hloupostí v psychologii považuji tzv.Mehrabianova čísla. Připomenu je dvěma citáty – jedním z populární, druhýmze seriózní české příručky:
„Bylo zjištěno, že slova, jež používáme, vyjadřujípouze 7 procent našich emocí: 38 procent toho, co cítíme, je vyjádřeno pomocítónu hlasu a modulace. Zbývajících 55 procent se vyjádří prostřednictvím výrazůtváře a gest.“ ¹⁾
„Celkový dojem z druhéhočlověka je určen ze 7% obsahem řeči, z 38% hlasovými zvláštnostmi az 55% výrazem (pohybovými zvláštnostmi) – A. Mehrabian.“ ²⁾
Pročse ve výkladech o lidské komunikaci tolik rozšířila svévolná rovnice 100 = 7 +38 + 55, přidělující procentuální podíl v komunikaci obsahu řeči –hlasu – a mimice v situacích, kdy se snažíme na někoho citovězapůsobit? ³⁾ Proč si jeden marginální závěr Alberta Mehrabianaz malého průzkumu našel cestu i do seriózních učebnic psychologie? Možnáje tomu tak proto, že se psychologie ráda vyžívá v mluvení, aniž většinouřekne něco přesného. Když k tomu konečně dojde, upoutá vyčíslený výsledekexperimentu nebo plošného výzkumu pozornost. Tak se snadno stane, že nehledě nasporné postupy, jimiž se někdy k číslům přišlo, mívají čísla dlouhý život.Mehrabianova procenta jsou například v psychologii zabydlena již dlouhých35 let.
Jsouzde i další příčiny: čísla mohou působit jako (zdánlivý) doklad přesnosti. Textmůže působit vědečtěji. Vyčíslené se zapamatuje lépe než rozprava. Číslo jakoby bylo argumentem; může být didaktickou pomůckou. Přitom u číselného poměrujde vždy jen o fragment výpovědi, o sdělení abstrahované do znakua vždy vytržené z kontextu. Číslo nevypovídá nic o průběhu,okolnostech a nezměřitelných proměnných.
Jistěby nebylo správné odmítat v psychologii (už pro zpřehlednění, pronaznačení statistické pravděpodobnosti nebo trendů) veškerá vyčíslení. Mohoubýt za nimi léta pracného a zodpovědného výzkumu. To se však nedá říct okalifornském psychologovi Albertu Mehrabianovi. Trojici procent vypočítal skolegyní na základě omezeného pokusu, který uskutečnili s několikastudentkami. Přesto se jejich čísla stala bezmála mýtem. Někde se užv úplně nepatřičné generalizaci traduje, že celá mezilidská komunikaceje ze 7% verbální, z 38% vokální a z 55% mimická. Albert Mehrabian,autor této kvantifikace (byť ji sám nemínil zobecňovat), se stal slavným ahojně citovaným. Podle psychologa Lapakka ⁴⁾ se dnes tento závěr jižtéměř vyrovná komunikačním „axiomům“ typu nelze nekomunikovat nebo významyjsou v lidech, ne ve slovech. V učebnicích o komunikaci jde ojednu z nejcitovanějších kvantifikovaných pouček.
Jakvlastně někdejší pokus vypadal?

V roce1967 uspořádali Mehrabian a Susan Ferrisová experiment⁵⁾. Třicetsedm studentek v něm hodnotilo, jakými prostředky si druzí získají jejichsympatie. Zda tím, co říkají, nebo tím, jakým tónem to řeknou, nebo tím,jak se u toho tváří. Šlo o dívky přibližně stejně staré – všechny bylystudentkami University of Califormia – a experimentu se zúčastnily, protožemusely splnit požadavek studovaného předmětu (úvodní kurz z psychologie).O „vzorku pokusných osob“ lze tedy říci, že šlo o homogenní až uniformnískupinu.
Slovníčást komunikace byla vybrána v předvýzkumu tak, aby šlo o neutrální slovo– na výběru se podílelo o pětadvacet studentek více, tedy celkem 62. Slovní vyjádření bylo pak v pokusuzredukováno na jediné slovo (maybe)! Již před Lapakkem namítali ti, kdovýzkum zpochybňovali, že to nebylo vůči slovní složce komunikování spravedlivé.A také, že Mehrabian s Ferrisovou pouze dokázali, že když zredukujemeslovní vyjádření na jediné, v podstatě bezvýznamné slovo, lidé samozřejměnebudou slovní části komunikace připisovat velký smysl. Budou ho hledat jinde.
Spornéje opravdu již toto omezení slovní komunikace na jediné slovo. Jak Lapakkosprávně namítá, v reálných situacích mluvíme ve větách a víceslovnýchfrázích, máme nějaký vztah k druhému člověku a jsme vždy součástí nějakéhokontextu. V tomto pokusu naproti tomu bylo jediné slovo nahráno namagnetofonový pásek a pouštěno ve třech výslovnostech (jiným tónem).Posuzovatelky nebyly v interakci s mluvčím!
Celýzávěr je nespolehlivý a nedůvěrohodný ještě z jiného důvodu. Mehrabians Ferrisovou zkombinovali závěrečnou rovnici ze dvou různých experimentů!V prvním případě porovnávalo 17 ze zmíněných 37 studentek slovos tónem. A ve druhém (tedy jiném!) experimentu porovnalo zbylých 20studentek výslovnost neutrálního maybe se třemi různými výrazy obličejez předložených fotografií. Mimických 55% z výsledné rovnice bylo původněpublikováno i v úplně jiném článku z téhož roku.⁶⁾ Nikdy setedy vlastně neuskutečnilo společné měření všech tří komponent pohromadě!Takováto metoda ovšem postrádá jakékoliv oprávnění k tomu, aby závěry,k nimž se takto dojde, byly brány jako spolehlivé. Natožzobecnitelné na komunikaci v celku.

Apřesto se tak děje. Podle Lapakka platíme daň věku „informační exploze“ za to,že není v našich silách překontrolovávat všechno, co přejímámez minulosti. O to závažněji vystupuje zodpovědnost píšících psychologů(odborníků), kteří by neměli bezmyšlenkovitě šířit něco, co je v nemístnégeneralizaci absurditou.
Jestližeje dnes jeden dílčí výsledek z roku 1967 pro řadu kolegů téměř dogmatem,je tomu tak patrně proto, že buď nepřemýšlejí nebo byli uhranuti „magiípřesnosti“. Zobecňují-li Mehrabianova procenta, šíří v psychologii něco,co není pravda. Zdá se, že Mehrabian spustil nebezpečný (protože atraktivněvypadající) řetězec generalizací.
Povíce než čtvrtstoletí „tiché pošty“ se dočteme v knize seriózníhopsychologa, že „neverbální komunikace tvoří více než 90% všeho toho, co sisdělujeme“. Nebo: „zhruba asi 90% toho, co si sdělujeme, jde jinoucestou – tzv. mimoslovním – nonverbálním komunikačním kanálem. ⁷⁾Nic takového ovšem neplatí! V závislosti na podmínkách a okolnostech byevent. procenta byla vždy jiná.

V polovině90. let se ohradil vůči rozšířenému generalizování sám Mehrabian a připomněl,že je řada sdělení v konkrétních mezilidských vztazích a situacích, kdyverbální složka se blíží třeba i 100% celého sdělení. Například v případě,kdy někomu přesně popisujeme, kde a co najde a jak se tam dostane. Tón, jímž toříkáme a naše mimika mohou být zcela zanedbatelné. Mehrabian znovu zdůraznil,že měl tenkrát na mysli komunikování citů a postojů. Tedy vzbuzovánísympatií.
A tak se ještě zamysleme nad tím, jak je tomu sesympatiemi? Mohlo by být přece jen možné kvantifikovat, čím a v jakémpoměru v nás někdo vzbudí sympatie a někdo jiný se nám naopak stanenesympatickým? Ani zde poměr 7 : 38 : 55 neuspěje. Kde jsou takové proměnnéjako vzhled? (Lidé krásnější bývají spíše sympatičtí než lidé se stigmatem.)Kam se ztratily proměnné jako upravenost? Rysy jako altruismus, nebojácnost,vlídnost? Mužnost muže a ženství ženy? Bývají nám sympatičtí ti, kdo sezastanou slabších, jsou pohotoví a zároveň neshazují druhé… Někdy ani nevíme, čímvším to je, že je nám někdo sympatický… Ale jedno je jasné. Nebude to jenomtextem, hlasem a mimikou ve tváři! Na co to tedy vlastně přišli v roce1967 Albert Mehrabian se Susan Ferrisovou? Možná že – ve své podstatě – na nic.Psychologicky vzato.

Nezpochybňuji tímto článkem ohromný dopad, který častomají naše neverbální projevy na vyvolání dojmu u druhých. Nad otřepanýmvyčíslováním tří složek v naší komunikaci by však čtenář měl napříště vždyzpozornět. A být si vědom, že mu zase někdo předkládá něco, co obecně neplatí,něco, co v psychologii nikdy nebyla a není pravda.

Poznámkya odkazy

1) Godefroy, Ch. H., Robert, L. (1994): Nauč sepřesvědčovat. Praha: Nakladatelství Alternativa.
2) Smékal, V. (2002): Pozvání do psychologieosobnosti. Brno: Barrister & Principal, s.124.
3) V originále u Mehrabiana: words – vocalelements a facial expressions.
4) O Mehrabianových číslech publikoval kritickou staťv roce 1997 minnesotský psycholog David Lapakko. Stať vyšlav lednovém čísle periodika Communication Education pod názvem„Three cheers for language: A closer examination of a widely cited study ofnonverbal communication“.V dalším textu se opírám o Lapakkův popisexperimentu.
5) O výzkumu podali zprávu v „Journal of ConsultingPsychology“ 31, 1967, s. 248–252.
6) Mehrabian, A., Wiener, M., (1967): Decoding ofinconsistent communications. Journal of Personality and Social Psychology, 6,s. 109–114.
7) Křivohlavý, J. (1995): Tajemství úspěšného jednání. Praha:Grada, strany 85 a 95.
Popularizátor Wage v jedné z přesnějších citacínapsal, že „sympatii a antipatii lze v druhých lidech vzbudit ze 7 % textovýmchováním…“ (Dál už to známe.) Správně podotkl, že z čísel se častovyvozují mylné závěry, přestože se vztahují jen k sympatii. Najiném místě ovšem sám zobecnil poměr7 : 38 : 55 na poměrné rozložení významnosti toho, čím „emocionálně ovlivňujemezákazníka“. Tedy opět ničím nepodložený úkrok k nepravdivé generalizaci. (Wage,Jan L.: Řeč těla jako účinný nástroj prodeje, Management Press 2000.)

Jj, už se to řešilo i tady.