Bejvalka (hned se nesmějte) :-)

Ahoj, objevil jsem tohle fórum a řekl si, že taky poprosím o nezávislý názor.

Před dvěma měsíci a půl jsme se rozešli s přítelkyní (po 2 letech -
žili jsme spolu). Ona nechala mně z velké spousty důvodů, za poslední
rok a půl se ze mně stal absolutní workoholik, který místo aby se ve
vzácných chvílích volna věnoval rodině (ona je svobodná matka s dítětem,
25 let, mě je 29), šel radši za kamarády do hospody, kde jsem se ožral do němoty.
Dítěti, které opravdu miluju, jsem se nevěnoval vůbec. Bylo toho mnohem
více a jsou věci, za které se opravdu stydím (vyhazoval jsem ji s
dítětem v noci z bytu s tím, že museli volat naše, aby měli kam jít a
to nejednou atd.), prostě jsem dělal vše špatně až to došlo do stádia,
kdy se rozhodla, že toho má dost a odešla odemně a to rovnou k jinému
(bez předchozí přípravy, musím podotknout, to vím jistě - on ji ale
uháněl poměrně dlouho - zhruba rok).

Byl jsem z toho samozřejmě mimo, chvilku jsem vyváděl blbosti (3
schůzky vlastně vynucené z mé strany v průběhu 14-ti dnů), ale postupně
jsem se dal do kupy a začal fungovat po vlastní ose. Našel jsem si
kamarádky, s kterýma trávím volný čas (se vším všudy), sportuju, omezil
jsem práci, nechlastám, prostě se mám dobře a jsem v klidu a teď se
dostáváme k meritu věci - ex-partnerka se mi postupně stále více a více
začínala ozývat (sama od sebe, z mé strany byl kontakt na nule!) -
zpočátku to byly úplné blbosti, ke kterým mé vyjádření vůbec
nepotřebovala, pak to začalo přecházet do osobnější roviny až se to
dostalo do stádia, kdy vyhledala osobní kontakt semnou (přijela zamnou
do klubu kde jsem byl, pod hloupou záminkou) a od té doby to začalo
trošku nabírat na intenzitě až to došlo do stádia, kdy mně na rovinu
zve ven.

Vím, znám často omýlané pravidlo - nevstupuj dvakrát do stejné řeky,
ale přemýšlím nad tím stále více a více, což mně dost štve, protože
způsob, jakým jsem si urovnal život se mi dost líbí a já jsem teď
opravdu spokojen sám se sebou.

Co vy na to? Dát tomu znova šanci? Nechat tomu volný průběh? Nebo
naopak zatlačit? Potřebujete více informací? Ptejte se, odpovím...

A pro úplnost - s tím novým přítelem pořád je, on je prý hodný, věnuje
se malému a nikdy by mu nechtěla ublížit, ale když je tak spokojená,
tak k čemu potřebuje mně, že... :-)

Sám z toho začínám být úplně blbej, což je situace, která se mi nelíbí a já to chci zpět uchopit do svých rukou.

Podle prvních líčených událostí se dá odhadnout, že to poprvé nebylo úplně ono. Tak jste se rozešli, a teď jsi spokojený. Až na to, že co Tě nyní štve, je způsobeno možností, že to dáte znovu dohromady. No, já bych to znovu dohromady nedával.

Nebylo to ono z mé strany, ona byla naprosto skvělá a bezhlavě zamilovaná. Udělala pro mne opravdu vše a to byl asi ten problém - nevážil jsem si toho, bylo to "zadarmo". Byl jsem blbej.

Pokud bych vůbec někdy uvažoval nad tím, jestli to dát zpět do kupy tak jedině opět jako vážný vztah, protože znova jí ublížit nehodlám, to v žádném případě.

V čem vidíš největší uskalí těchto "návratů"?

Budu upřímný: nedávej to dohromady a to ne kvůli sobě, ale kvůli ní.

Vyhazovat ji v noci s dítětem z bytu, to je opravdu silná káva, sorry, nevěřím, že by ses dal do kupy natolik, abys byl ve vztahu normální. To nejlepší, co pro ni můžeš udělat, je dát jejímu příteli odkaz na tyhle stránky, aby se přestal chovat jako pako a ona s ním zůstala.

Na druhou stranu to zas jednou ukazuje, že ženy si neumějí vážit hodnosti.

Aurelian napsal:Na druhou stranu to zas jednou ukazuje, že ženy si neumějí vážit hodnosti.

A nebo to, že jsou některé přitahovány k mužům - grázlíkům, se kterými jsou neustále ne emocionální horské dráze (viz tento případ).

Rozumná žena (slečna Správná) dokáže ocenit, když je chlap hodný, dokonce to považuje za přednost. Bohužel, muži si to často zaměňují za "dělat, co jí na očích vidím", "ptát se jí na svolení" a podobné přizdisráčské needy vlastnosti, díky kterým vypadají v jejích očích spíš jako slaboši. A není se co divit, že je to spíš odpuzuje; já mít takovou přítelkyni, taky bych k ní asi neměl žádný respekt a uvažoval o rozchodu.

2 Aurelian: Upřímnosti si vážím.

Byl jsem opravdový tupec. Nepopírám to. Nikdy nemám problém se s něčím vyrovnat, ale za tohle se upřímně stydím a to hrozně. Neumím totiž ani pochopit PROČ jsem se tak stupidně vlastně choval, ale nikdy předtím jsem to neudělal.

Ty nevěříš, že jsem se dal do kupy, já jsem si tímhle zase jistý právě proto, co se stalo.

Myslím, že ženy si umějí vážit toho, když je na ně někdo hodný, ale vše musí být v nějaké rovnováze. Každopádně nechci rozebírat jejího nového přítele, protože do toho já nevidím, neptám se a byly by to jen spekulace.

2 Traffic: Nemyslím si, že bych byl nějaký zmetek, ale to, co jsem udělal už vrátit zpět nemůžu, bohužel. Můžu se z toho jen poučit. Proto tady jdu s "kůží na trh".

Dal jsem si jedno jediné pravidlo - už nikdy ji nesmím ublížit a tím se taky řídím. Záleží mi na nich, o tom nepochybuj, jen opravdu momentálně nevím, co dál. Kdybych to měl zvážit racionálně, tak je to asi jasné, ale s ní mi racionální myšlení moc nejde...

Fifty-fifty: Právě to, že nevíš, proč jsi se tak choval, je ještě horší, a značí, že se tak v budoucnu klidně zachováš znovu, až přijdou stejné okolnosti. Nechce se mi citovat Sun-Tzua, ale určitě tušíš, co mám na mysli.

Rozumím ti, ale opravdu si to nemyslím. Poměrně systematicky na sobě pracuju a vzhledem k tomu všemu, co se stalo (okolnosti se mi vypisovat nechce), si myslím, že opakovat se to nebude. Nejde tady totiž "jen" o aktuální situaci, ale jakýkoli vážný vztah do budoucna.

Lvíče: Když někdo udělá něco blbě, ale uvědomí si to a chce to příště udělat lépe, proč ho navždy zatracovat? Takže mě by ten citát zajímal.

No, mě trochu zaráží, že na jednu stranu se ti tvůj nynější život líbí, na druhou stranu nevíš jestli se k ní nevrátit. Já bych každému radil, ať jde za svým srdcem. Není pravda, že se člověk nemůže změnit ani není pravda, že podruhé ten vztah nemůže fungovat líp, ale jsou to příklady celkem zřídkavé. Já osobně zastávám po svých zkušenostech názor, že je lepší jít dál,a le dospět k tomuhle názoru musí asi každá svýma vlastníma zkušenostma.

Co se té ženy týče, je pravda, že sem v tomhle ohledu ztratil s ženama trpělivost. Kdo chce kam, pomozme mu tam, každý má schopnost přemejšlení a svobodnou vůli.

Jestli jí zas ublížíš poté, co se ona k tobě vrátí - její věc, jen by mi bylo líto toho dítěte.

2 hugo: Díky za podpodru. Právě, že já se na sobě snažím dělat. Nikdy jsem neměl problém najít si přítelkyni a nemám s tím problém ani teď, ale jde mi o to, abych už nedělal takové hrozné věci zrovna lidem, kteří si to absolutně nezaslouží. Takhle šíleně jsem se nikdy k žádné ženě nechoval.

2 Aurelian: Po několikáté opakuju, že priorita č. 1 je jí už neublížit a to za jakoukoli cenu. Proto zrovna v tomto případě váhám, jestli se rozhodovat srdcem nebo rozumem. Oni si už žádné další zklamání nezaslouží.

Poznam pripady, ked sa dvaja rozisli a po case sa dali znovu dokopy, lebo zistili, ze spolu to bolo asi nejako najviac ono.

Pokial das ruku do ohna za to, ze to neposeries, nezatracoval by som to. Podla jej spravania ta ma asi este stale rada....

Dolezite je, ci sa s nou len chces dat dokopy z pocitu viny a snahe to "vykupit" [a tym si vyliecit svoje vlastne geo] alebo ju mas naozaj stale rad...

Takze co je za tym? Chces urobit dobre sebe alebo jej?

Přesně tak, Jacku. To je to, oč tu běží. Jistojistě vím, že ji mám rád, ale to podle mně na vážný vztah nestačí. Musím ji milovat, jinak to nemá šanci vydržet.

Tak sága pokračuje - první schůzku, kterou nabídla jsem odmítl (nemohl jsem kvůli práci). Cca po týdnu nabídla další termín, který jsem přijal.

Mezitím jsem měl opět nějaký volný čas, který jsem strávil přemýšlením nad tím, co k ní vlastně cítím a rozhodl se právě pro "zkoušku" ohněm - půjdu s ní ven a uvidím, co to semnou udělá. Jsem si jistý, že mi na ní záleží, ale to nestačí.

Ještě je třeba dodat, že ona se i v době "rádiového klidu" (mezi nabídkama k setkání) připoměla sama o sobě, bez mého přičinění. Já zůstávám konzistentní v mé politice neozývání se, protože k tomu do doby, než to sám v sobě nějak rozseknu, nevidím důvod.

Nu, není ti pomoci, byl jsi rozhodnutý už ve chvíli, kdy ses ptal na radu. Jak chceš. I já věřím na možnost změny sama sebe, ale ne ve "stejné řece". Není to jenom moje zkušenost, ale i dalších párů, se kterými jsem měl možnost mluvit (a že jich nebylo málo). Taky vím, že existují ženy, které dokáží v chlapech vyburcovat ty nejhorší vlastnosti, např. z relativně pohodových chlapíků udělat domácí násilníky (a to jen tím, že jsou "hodné"). To ale není ani v nejmenším omluva těch "chlapů", protože kdyby byli dost chlapi, tak mají pevné hranice a nenechají se k tomuto vyprovokovat!! I když se rozhodneš jakkoliv, věz, že vždycky máš možnost změny a také vývoje. Hodně štěstí!

Tak schůzka proběhla a je to přesně tak, jak jsem čekal - bylo mi s ní dobře (ach jo). Jsem si téměř jistý, že zájem o mně má (pohledy, dotyky, řeč těla, sms po schůzce atd.), jenže to pro mně znamená tři kroky zpět. Musím se teď hlavně vzpamatovat a nenechat se tím ovládnout. Jednu blbost jsem udělal hned po schůzce - na jednu z těch zpráv jsem odepsal a to dost blbě...

Teď udělám to, že se jí ozvu a nabídnu schůzku já, pak uvidíme.

Eivind: "Není to jenom moje zkušenost, ale i dalších párů, se kterými jsem měl možnost mluvit (a že jich nebylo málo)."

Zajímavá myšlenka - můžeš ji nějak rozvést?

A můžeš ty rozvést, na jakou sms jsí jí odepsal a jak? Rád bych se sám poučil z tvé chyby

Napsala něco ve smyslu - nemohla jsem ti dát pusu atd., ale jinak mi to přišlo, jakoby se nic nestalo (a ještě nějaké věci v podobném znění)... To už jsem nevydržel a odepsal "Ale no tak...", což mi přijde stupidní a nevhodné pro danou situaci, protože tady už to není o nějakém oťukávání. Neměl jsem reagovat vůbec a pak jí za pár dnů prostě někam pozvat.