Rozpoznám manipulaci ale fakticky mi nevadí - nějaký čas... co teď?

Uvedu takový příklad, vím, že se mnou žena manipuluje ale v podstatě mi to k čemu mě manipuluje nevadí, nebo téměř nevadí. Tak si říkám, no jo, ať má radost, že jí to vyšlo a neprotestuju. Jenže po čase zjistím, že už ty metody manipulace jaksi zautomatizovala, že už si je zvykla používat a dopředu je plánuje. A používá je i ve tehdy, kdy jsem silně proti. A bohužel, začíná to fungovat na principu "Když to takhle šlo s jednou věcí, půjde to i s touhle". A co mi připadá nejdrsnější, zjistila, že nejvíc na mě platí, když ji lituji. Takže jakmile se vzepřu tak je jí zle je nemocná, vzdychá a brečí a všemožně mi naznačuje že za to že jí je zle můžu já.... A nejhorší je že si to plánuje, došlo mi to když nevěděla že jsem doma. Dokud to nevěděla, byla veselá bavila se telefonem s kámoškou. Pak si mě všimla a rázem to byla uvzdychaná zhroucená troska.... Zvláštní, že jí ten přechod nepřišel divný, dyť jí muselo být jasný že jsem si toho všiml....
Pavel

Od takové bych dal ruce pryč, okamžitě. Podle tvého popisu už má solidní náběh na psychopatku...
Problém je v tom, že jsi důrazně nevymezil hranice (což je koneckonců obsahem generálovy reakce).
Pokud tě manipuluje do něčeho, co tobě samotnému nikterak nevadí, stejně jí dej najevo, že se manipulovat nenecháš. Např. něco jako "Já vím, o co ti jde. A tvoje způsoby se mi vůbec nelíbí..."

Dle tvého popisu bych se přikláněl k možnosti, že ona je prostě taková, než že sis ji takovou vychoval. Ty ji snad znáš, tak můžeš posoudit, nakolik manipuluje s jinými lidmi. Jestli je schopna tak rychlých střihů, pojede nejspíš různé Hry na všechny strany a na tebe holt hraje bezmocnou oběť, aby se vzápětí změnila v tyrana. Na tvém místě bych se snažil hravě odhalit Hru, tj. dal jí vtipně najevo, že vím, o co jde. Po těch letech vztahu už těžko něco zmůžeš jakoukoli formou trestání. Takhle si aspoň uchováš nějakou sebeúctu, ať už jí vyhovíš, nebo ne...

Mírná manipulace je všude kolem nás. Používají ji naši kolegové v práci, spolustudenti, rodinní příslušníci a bohužel ji používáme my, když chceme něčeho dosáhnout. Ano, souhlasím, manipulace je hra. Do jisté míry je to také zábavné (Přesně to co popisuješ, že se ti líbí.). Ovšem musí to mít své hranice. Mantinely si musíš vymezit sám. Přítelkyně zajde tak daleko, jak daleko ji to dovolíš.

Takže kdyby se mi stala stejná příhoda jako tobě, tak ji to vrátím. Sehraju na ni stejnou situaci, ale okamžitě. Je ti špatně a můžu za to Já (Tak tuto hlášku opravdu nesnáším! Přijde mi absurdní, že toto může někdo vůbec zkoušet.)? Taky něco chci a je mi teď momentálně hrozně špatně a můžeš za to ty! A starej se. Samozřejmě to nebudu tahat do extrému a šperkovat situaci do totální absurdity, ale tak, aby si protistrana připadala trapně. Pak stačí klídná rozmluva a upozrnění na nevhodnost takového chování. Normální holka to pochopí.

Třísknutí dveřmí, hádka, neschopnost si o tom normálně promluvit atd. je pro mě signálem zbalit si kufry a poohlížet se jinde. Toto nepovažuji za vlastnost, která patří do vztahu. Soužití s manipulátorem z tebe časem udělá to samé.