Paradox???

Ahoj, mám takovej problém...začal jsem chodit s jednou slečnou (18 já 22) jsme spolu necelé tři týdny ale známe se už zhruba 2 roky...ještě než jsme spolu začali chodit to mezi námi dlouhou dobu jiskřilo ale dával jsem tomu čas a nechal jsem jí aby se o mě snažila a tak nějak postupem času jsme se dali dohromady...jak už jsem naznačil ona se snažila asi víc než já... a teď k vlastnímu jádru problému: když to tak vezmu tak z její strany není žádný problém...říká že už dlouho s nikým nebyla tak štastná že mě má ráda a nedávno mi dokonce řekla že mě miluje (nevím jestli to není moc brzy) já jí to ještě neřekl...prozvání, píše, jsme spolu docela často (ob den někdy ob dva) pozvání je tak půl na půl někdy já někdy zve ona...pořád něco plánuje co bysme spolu mohli dělat...doma o mě mluví...vím, že bych měl bejt šťastnej ale to já prostě nejsem...když jsem s ní nebo den po té jsem šťastnej ale najednou k večeru začnu mít pocit že je něco špatně, je to takovej divnej pocit jako bych jí ztrácel nebo jako by mě dávala kopačky přitom k tomu nemám žádnej důvod...nevím jestli je to tím že jsem do ní blázen a prostě mi jenom chybí nebo jem moc paranoidní...připadá mě že dokud jsem s ní nebyl měl jsem dost sebevědomí, vlastní život prostě jsem byl v pohodě a teď nejsem i když bych měl...nevím co si o tom mám myslet jestli to přejde nebo jestli ne tak má cenu být s ní když nejsem šťastnej (jen tak bez důvodu)? to se mi zdá jako blbost... možná jsem se na ní moc brzy upnul nevím...pořád na ní myslím, zdá se mi o ní a vždy se moc těším až jí znova uvidím...to vše se jí ale snažím nedávat tolik na jevo protože vím kam to všechno vede...možná že jsem do ní jenom blázen a cloumají se mnou emoce a tak bedokážu racionálně přemýšlet...jestli jo tak dá se s tím něco dělat? přejde to? dofám že se tu najde někdo kdo prožívá nabo prožil to samé co já a dokáže mi nějak poradit...ještě pro informaci tohle je u mě po dlohé době (asi 4 roky) vztah u kterého bych chtěl aby vydržel...do té doby jsem měl spoustu krátkých známostí, spíše mě bavilo každej víkend někam vyrazit a tam balit holky a nevadilo mě to, byl jsem celkem šťastnej ale pak jsem zatoužil po něčem dlouhodobějším...předem díky za reakce

Zaujala mne jedna větička:

Trewis napsal:..ale najednou k večeru začnu mít pocit že je něco špatně, je to takovej divnej pocit jako bych jí ztrácel nebo jako by mě dávala kopačky přitom k tomu nemám žádnej důvod..

Tak tenhle pocit jsem měl vždy, když mi začínala nějaká perspektivní známost. Nemám pro ten pocit vysvětlení, ale velmi dobře ho znám. A najednou ejhle, chodíme už spolu půl roku, rok, dva roky.. Ale vždycky to u mne začínalo a bylo provázeno přesně tímto pocitem.

U současné přítelkyně cítím totéž - že by vlaštovka dlouhodobého perspektivního vztahu?

děkuji za reakci, kéž by to byla pravda... mám také trochu strach z toho, že začnu blbnou a dělat chyby které povedou ke snižování zájmu o mě ale na druhou stranu se bojím že působím trochu odtažitě...ona projevuje zájem opravdu hodně ale já se snažím být chladnější a tak se obávám že jí to přestane bavit...ale mě se to prostě líbí když po rande napíše jak se jí to líbilo, na dobrou noc mi pošle přání, napíše mi jen tak a poptá se co právě dělám aj. ale když poslechnu rady, podle kterých mám tyto věci spíše ignorovat abych nesnižoval její zájem tak jí to zákonitě musí přestat bavit a dělat to přestane...a po té to bude vypadat že její zájem opadá a začnu blbnout já...proč je totak složité? nastane ve vztahu někdy fáze kdy bude moc jeden druhému říci kdykoliv cokloliv co má na srdci aniž by to mělo za následek snížení zájmu toho druhého??? pochopte já jí taky chci udělat radost, napsat jí jen tak jak jí mám rád, že mě třeba zrovna chybí, že se mi stýská a nebát se následků...

..no, docela jsi mne ponoukl si znova přečíst diskuzi k mému dotazu Jiná by mě kontaktovala – tahle prostě ne a udělal jsem si pár poznámek:

generalissimuss napsal:Hraje tady roli samozřejmě strach, že to napínám až moc - ale zatím se prokázalo, že sebeovládání je ta nejlepší cesta.

Jen mi to nezapadá do dosud zažitého scénáře.

..teď zrovna přemáhám exploit, popřát jí šťastnou cestu na SMS - ale neudělám to.

Je těžké např. nereagovat na větu "byla jsem milováním s Tebou maximálně nabitá", když v mém případě to bylo zrovna tak.

Takže mnoho příležitostí pro revizi a korekturu dosavadních zvyklostí a názorů..

Příjemný je pro mne fakt, že aniž jsem byl upozorněn, nedělal jsem stejné chyby, jaké se konaly "v předešlých dílech".

Po šesti měsících (takže je to pár týdnů) mne dotyčná začíná kontaktovat sama.

Čekání, trpělivost, konzistence a "správné metodické vedení" udělaly své.

Snad něco z toho bude i Tobě k užitku.

Tak tenhle pocit znám moc dobře. Např. v minulém vztahu jsem měl prakticky od začátku pocit (např. když hned neodepsala na sms), že se se mnou už rozejde. Rozešla, ale až po 2,5 letech. Důvod tohoto stavu? Přeceňování sexuálního objektu. Vnitřně si ji definuješ ne jako partnerku, ale jako absolutní řešení všech svých problémů. Podle této logiky, když o ni přijdeš, přijdeš o všechno a jsi ztracen. Proto pak budeš hledat a přeceňovat veškeré signály nezájmu a možná uděláš i něco, co bys jinak neudělal. Více se o tom rozepíšu v připravovaném článku...

Více se o tom rozepíšu v připravovaném článku...

Super Jenom bych Tě z administrativních důvodů požádal o registraci před jeho publikováním. Povinné to není, ale hodí se to.

Anonymous napsal:když to tak vezmu tak z její strany není žádný problém...říká že už dlouho s nikým nebyla tak štastná že mě má ráda a nedávno mi dokonce řekla že mě miluje (nevím jestli to není moc brzy) já jí to ještě neřekl...prozvání, píše, jsme spolu docela často (ob den někdy ob dva) pozvání je tak půl na půl někdy já někdy zve ona...pořád něco plánuje co bysme spolu mohli dělat...doma o mě mluví...vím, že bych měl bejt šťastnej ale to já prostě nejsem...když jsem s ní nebo den po té jsem šťastnej ale najednou k večeru začnu mít pocit že je něco špatně, je to takovej divnej pocit jako bych jí ztrácel nebo jako by mě dávala kopačky přitom k tomu nemám žádnej důvod...nevím jestli je to tím že jsem do ní blázen a prostě mi jenom chybí nebo jem moc paranoidní...připadá mě že dokud jsem s ní nebyl měl jsem dost sebevědomí, vlastní život prostě jsem byl v pohodě a teď nejsem i když bych měl...nevím co si o tom mám myslet jestli to přejde nebo jestli ne tak má cenu být s ní když nejsem šťastnej (jen tak bez důvodu)? to se mi zdá jako blbost... možná jsem se na ní moc brzy upnul nevím...pořád na ní myslím, zdá se mi o ní a vždy se moc těším až jí znova uvidím...to vše se jí ale snažím nedávat tolik na jevo protože vím kam to všechno vede...možná že jsem do ní jenom blázen a cloumají se mnou emoce a tak bedokážu racionálně přemýšlet...

Anonymous napsal:mám také trochu strach z toho, že začnu blbnou a dělat chyby které povedou ke snižování zájmu o mě ale na druhou stranu se bojím že působím trochu odtažitě...ona projevuje zájem opravdu hodně ale já se snažím být chladnější a tak se obávám že jí to přestane bavit...ale mě se to prostě líbí když po rande napíše jak se jí to líbilo, na dobrou noc mi pošle přání, napíše mi jen tak a poptá se co právě dělám aj. ale když poslechnu rady, podle kterých mám tyto věci spíše ignorovat abych nesnižoval její zájem tak jí to zákonitě musí přestat bavit a dělat to přestane...a po té to bude vypadat že její zájem opadá a začnu blbnout já...proč je totak složité? nastane ve vztahu někdy fáze kdy bude moc jeden druhému říci kdykoliv cokloliv co má na srdci aniž by to mělo za následek snížení zájmu toho druhého??? pochopte já jí taky chci udělat radost, napsat jí jen tak jak jí mám rád, že mě třeba zrovna chybí, že se mi stýská a nebát se následků...

Doslova můj případ = )

Projevuj zájem, občas ji pochval, ale v mezích, aby si to v takovém případě opravdu užila. Těžko se to přijímá, ale tak to prostě je, jak ženský viděj, že tě mají jistého ztrácej rapidně zájem

Jj, teď už to tak taky vidím (viz vůbec celá TZ)... Člověk se učí. A je to dobře = )

Ahoj, tak projíždím postupně tyhlety diskuze a občas mě to nutí něco k tomu napsat, ikdyž je to dost opožděně ..ale třeba si to někdo přečte a k něčemu mu to bude..
V hodně vláknech tady pořád čtu, jak nedáváte ženským najevo, že je máte rádi, že je necháváte, aby vás víc uháněly, že se držíte zkrátka...Já to nechápu. Jasně, přehnanej zájem a nějaký vlezdoprdelsví je na nic...Ale nevidím jedinej důvod, proč byste měli čekat s vyznáním, když to tak cítíte?? Vždycky mi tohleto zapírání vlastních pocitů vadilo. ve vztahu máte být k druhému upřímný a nemáte se cítit, že se omezujete. Mně by vadilo nemoct říct svému partnerovi, že ho mám ráda, ,,abych náhodou nesnížila jeho zájem". Přijde mi to dost hloupý. Musím říct, že kdyby mi partner dlouho nevyznal lásku nebo náklonnost, tak by mě to opravdu přestalo bavit. Umíte se vcítit do ní? Že se jenom snažíte, vyznáváte lásku a druhá strana nic? Hnus, co? Tak jí něco pěkného konečně řekněte!! Pak dále-kam se podělo to dobývání ze strany muže? Proč bys ji nechával, aby tě balila?? Snad můžeš být sám iniciativní. Měli by být v páru oba a ne jeden. Vztah má být vyvážený. A ne nějaké hry kdy co komu říct a proč...Protože podle mě...pokud je to ten správný, tak se před ním nemusíš přetvařovat!! Ještě že ten můj chlap nečte ty rady o tom, jak se nemá vyznávat, jsem ráda, že mi partner dokáže projevit city, není to slabost!