Prosím o radu s (ne)vztahem

Ahoj.
V září jsem nastoupil na 4. leté gymnázium. Je mi 16 let. Asi před půl rokem jsem se zamiloval do spolužačky. Můj problém je v tom, že jsem s ní nenavázal žádný větší vztah a i bych spíše řekl, že se mi do něčeho většího nechce – náš vztah je prostě kamarádský. Těším se na to, když ji vidím, ale nedávno jsem zjistil, že i přesto když se s ní trochu sblížím (rozhovor nebo chat) tak , nepociťuji skoro žádné psychické uspokojení. A potom, co ji ztratím z očí, musím na ni neustále myslet, a moje touhy po ní jsou větší a větší. A když přijde ke kontaktu s ní tak se moje veškerá energie vytratí. Znamená to, že se s ní normálně bavím a pak lituji toho, že jsem neudělal něco víc. Jsem z toho více a více smutný a obávám se, že si svoji špatnou náladu vybíjím na ostatních (přátelích a rodině, kteří o ničem nevědí a ani se jich to nějak netýká). Těžko říct jestli je z její strany o mě zájem, ale moje (resp. Naše) oční kontakty jsou někdy delší než 5s, takže by tam mohlo něco být.) Bojím se toho že, kdybych si třeba něco s ní začal, pak by to mohlo mít dopad na následující roky. Prosím poraďte jak z toho ven, protože moje špatná nálada je na mě vidět opravdu hodně i když se snažím, aby vidět nebyla. Naštěstí bude konec roku a já se snad dám na 2 měsíce do pořádku.

Nejdříve si ujasni, jestli chceš holku, nebo jestli chceš tuhle holku. Protože jestli chceš tuhle holku, tak by Tě mělo těšit, když jste spolu.

A co se týče vybíjení si špatné nálady, začni se chovat jako chlap - ovládej se.

Popisovaná ztráta energie tkví v tom že pochybuješ. Bojuješ sám se sebou (tento boj se samozřejmě vyhrát nedá), takže se vysiluješ. Může to klidně přejít až do nemoci. Minimálně hrozí deprese a únavový syndrom.
Doporučuji pohyb na čerstvém vzduchu (ideálně les).
A pokud jsou vaše oční kontakty tak dlouhé jak popisuješ, můžete do toho lesa klidně ve dvou, co ty na to ?

Vím, obava z neúspěchu je v tomto případě (a s přihlédnutím k tvému věku) srovnatelná se strachem ze smrti. Ale přecijen zkus udělat přesně to "něco" co pak vždycky lituješ žes neudělal. Dokud se poprvé nepřemůžeš, tak nenastane žádné podruhé ani potřetí. A v tom je právě to potěšení ze setkání ... že se děje něco víc, že si připadáš žes něco udělal, že máš život ve svých rukou. To pak není divu,že nepociťuješ psychické uspokojení, když NIC neděláš.

Asi není pravda, že kdo nic nedělá nic nezkazí. Kdo nic nedělá, kazí všechno.
Jednou s tím začít musíš.