oslovení na ulici úplně neznámé

Podělil by se někdo, kdo se věnuje v topicu uvedenému adrenalinovému sportu, o nějakou statistiku? Počet pokusů, úspěšnost, cokoliv? Přemýšlím, zda se do toho pustit, došly cíle :-)

Pokud nemáš cíle jinde a chceš se seznámit, co Ti zbývá jiného?

Někteří měli i 600AP a počet Day2 prakticky zanedbatelný. Ale aspoň byli svým způsobem spokojeni, že na to šli podle jejich nejlepšího vědomí profesionálně. Jiní dosáhli úspěchů mnohem rychleji. Jestli chceš zvednout poměr úspěšných pokusů na ulici, věnuje zvýšenou pozornost předvýběru - zda je sama, co prstýnky, jestli si Tě všimla, co udělala, až si Tě všimla, řeč těla, atd.

Ještě pozor, celková úspěšnost je ještě o něčem jiném - viz třetí odstavec v článku o řeči těla.

Zrovna jsem si říkal, že bych se k tomu měl vrátit.

Úspěšnost jsem měl cca 1 číslo na 5 oslovení, cca 3 z 10 čísel šly na schůzku a s 1 z těch 3 pak něco bylo (nějakých 6 - 7 randet, kdy došlo na sex, ale nic trvalejšího se z toho nakonec nevyklubalo).

Nicméně tu úspěšnost je třeba brát s rezervou, protože byly dny, kdy mě všechny oslovené poslaly do háje a pak dny, kdy jsem ze 4 oslovení dostal 3 čísla. Podle mě to nebyla tak úplně náhoda; kromě dobrého předvýběru, o kterém už psal Someone, je hodně důležitá tvoje nálada (state) a samozřejmě s tím spojená neverbální komunikace, kterou pak nevědomky používáš.

Celkem se mi osvědčilo dělat aprouče jaksi mimochodem, např. při/po výstupu z tramvaje (na vyhlídnutou slečnu) nebo na nástupišti metra. Naopak cílené pobíhání po Příkopech nebo vůbec centru města je možná dobré pro velký výskyt vhodných cílů, ale k výsledkům moc nevede.

Obecně moc nemusím dobíhání, když se např. minete se slečnou na ulici, ale na druhou stranu věřím tomu, že to naopak může působit přirozeně (ve smyslu "já si tě všimnul a řekl jsem si, že se s tebou seznámím"). Nicméně já osobně se k tomu těžko nutím. Statické cíle mám radši, ale možná je to jenom proto, že mi slečna nikam neutíká mám kolikrát čas se sebrat a jít do toho.

Jinak jsem téměř vždy dělal direct approach, kdy jsem slečně od začátku dal najevo, že se mi líbí a že jsem se s ní přišel seznámit, situační openery, které se určitě dají použít např. v MHD, nemám moc prozkoumané, ale např. generalissimovi pravděpodobně fungovaly. Nicméně ve finále stejně ani tak nezáleží na tom, co řekneš, ale jak.

Dá se o tom napsat spousta a jít do detailů. Není to podle mě špatný způsob seznamování, boří to určitá přesvědčení, které jsi doteď mohl mít (např. zjistíš, že není tak těžké na ulici získat číslo - byť jak to pokračuje, je už další věc).

Už přes rok a půl neoslovuji, ale poměr byl cca AP/NC = 4, NC/Day2 = 2 a Day2/pokračujeme = 3. Mluvím o době pozájmoteoriové, tu tragédii předtím raději nezmiňuji.

Ne vždy jsem si o číslo řekl, někdy jsem skončil na tom, že jsem nevěděl jak dál pokračovat v hovoru, někdy mě překvapil věk a pod. Nejtěžší bylo začít, pak překonat stav „jedno číslo už mám, tak proč si trhat žíly kvůli dalšímu“, pak stav „za týden mám rande, tak teď už to můžu zabalit“ a pak už to docela šlo .

Stojící se oslovují mnohem snáze, než když si je musíš zastavit, ale je to jen otázka odhodlat se. HBčka se zastavují velice ochotně, jen se k tomu musíš ty sám přemoci.

S odstupem času můžu říct, že když ta holka měla zájem (tj. šla na rande), nebyl problém s tématy hovoru, protože se sama snažila. Neplatí to ale naopak, tj. ne všechny, které „se snažily“, následně daly číslo, případně šly na rande.

Neoslovoval jsem jen na ulici, ale i při podobných „příležitostech“ - v obchodech (ve frontě, případně u regálu), u stojanu na kola, prodavačka, barmanka ....

Pokud to šlo (tj. když mě něco napadlo), zkusil jsem situační otevření s tím, že hned jak nastane trapné ticho, vyklopím direct. U zastavování jenom direct, tam si moc situační neumím představit. U současné přítelkyně jsem stačil otevřít jenom „ahoj“, pak už převzala iniciativu ona (a přitom to bylo se zastavením a zezadu). Pak se v těch radách vyznej.

Stojící slečna je něco jiného, ale během těch pár vteřin vyhodnotit protijdoucí, zareagovat a ještě něco honem vymyslet, to už je fakt trochu výzva.

No, jsem zvědav, kolikrát to bude - Ahoj, můžu tě na chvíli zdržet? ......ááájéé, teď když tě vidím z blízka, to bude asi omyl :-)

Díky všem za informace.

hugo napsal:Stojící slečna je něco jiného, ale během těch pár vteřin vyhodnotit protijdoucí, zareagovat a ještě něco honem vymyslet, to už je fakt trochu výzva.

Je to hodně těžké; pokud jde vyloženě o ulici, je v takových situacích opravdu nejlepší použít nějakou variantu direct approache - např. v dostatečné vzdálenosti zastavit rukou nataženou před sebe + říct "Stop", a pokud skutečně zastaví, pokračovat ve stylu "Líbíš se mi, jdu se s tebou seznámit." Samozřejmě si to uprav, jak ti to osobně vyhovuje nejvíc. Přemýšlel jsem, že tuhle úvodní promluvu zkusím obohatit o "Promiň, že tě takhle zastavuju vprostřed ulice, ale..." - někomu to může přijít needy, ale mně to přijde autentičtější. Slečny navíc bývají celkem vyjukané, že je někdo zastavuje, takže tohle jim dá víc času ze začátku na to uvědomit si, co že se to vlastně děje. Vím, že to někdo používá, ale já to zatím otestované nemám. Každopádně je třeba se připravit na to, že ty budeš muset obstarat drtivou většinu úvodní konverzace, pokud náhodou nenatrefíš na nějakou extra komunikativní.

Jinak držím palce, dej vědět, jak ti to jde. Sám teď zase potřebuju nějakou motivaci...

Pro mne naučit se a ochutnat zkušenost "aproučování" na ulici, v MHD a jinde, byl bez nadsázky přelomový životní zážitek.

Dříve buď jsem byl sbalen, anebo se seznamoval pouze na internetu. Teď je výhoda první volby na mé straně.

Ať úspěch, nebo neúspěch jednotlivých AP - výrazně se posunul můj vztah k ženám. Jako kdybych je do té doby příliš neznal - alespoň z téhle stránky.

Pro vážné zájemce - na soukr. zprávu (PM) mohu poslat odkaz ke stažení mé audiopřednášky (1,5 hod.) své osobní zkušenosti z cca 1,5 roku testování.

Moje zkušenost: Oslovování na ulici, v knihovně, knihkupectví, u stánku s párkem :-) a ve vlaku (všechno by se dalo dát pod kategorii "street") bylo absolutně minimálně desetkrát úspěšnější než oslovování na diskotékách, které k tomu vyzývají. Já používal takřka výhradně indirekty a zkušenost je taková, že slečny zpravidla moc dobře prohlédly, že mi dejme tomu nejde o to, kde je kino Cinema Village, ale o ně samé, a přesto neutíkaly (pokud ovšem měly aspoň minimální zájem), ale naopak výrazně participovaly na rozhovoru. Oproti tomu holky na diskotéce (nebo na zastávce tramvaje ve večerních hodinách) dokážou být velmi nemilosrdné a to i za minimální prohřešek!!! Ještě jedna osobní poznámka: Pokud jsem balil s kámošem - wingem stejně naladěným (byť do balení vůbec nezasahoval a byl jen v okolí), byl můj state o sto procent lepší, než když jsem naprosto totéž provedl sám nebo s kámošem, který pro to neměl pochopení (to už je ale má čistě osobní zkušenost a někdo to může mít přesně naopak).

Traffic -> Tak zatím ještě nic, ale věřím, že to rozjedu. Snad o mě pak nevyjde nějakej varovnej článek v našem maloměstském plátku :-)