Nástrahy nevědomí – Část II

Devalvace sexuálního objektu aneb děvka vs. světice

Sexuální pud je velmi mocná a svébytná síla, která prochází naším životem mnohem více, než je na první pohled zřejmé a než bychom si možná přáli. Z našeho dětství a raného mládí si můžeme s sebou nést jeden zásadní omyl: Sex je něco špatného, špinavého, odsouzeníhodného. Je zvláštní, nakolik může být toto přesvědčení silné a následně ovlivňovat naše jednání, byť si rozumově říkáme něco jiného. Souvisí s tím takové jevy jako třeba impotence a nechuť ukazovat projevy erotické něžnosti na veřejnosti, anebo obsesivní kontrola všeho možného.

V minulém dílu jsme si popsali jeden způsob řešení tohoto problému. Muž glorifikuje ženu, která ho eroticky přitahuje. Erotické tendence tak důsledně maskuje a vnímá ji jako andělskou bytost. Protože se sexuality bojí jako čert kříže, nezřídka nevědomě svou činností sabotuje jakýkoli rozvoj vztahu a jen málokdy se mu podaří ji sbalit a jedná se pak o lásku nenaplněnou. Ve výsledku je to způsob, jak si udržet iluzi o ní jako o andělu a také o sobě jako "svatém" (rozuměj: nejsem jako ti druzí, co myslí jenom na sex).

Nyní se podíváme na další způsob, zacházení s "nízkou sexualitou". Jedná se o jakýsi opak řešení předešlého, kdy jsou některé ženy devalvovány na pouhý sexuální objekt a nic víc. Jak řekl velmi netaktně Sartre ve své fenomenologické úvaze: "Žena je ta věc s otvorem." Netýká se to však všech žen v mužově okolí. Jsou i takové, kterých si váží, rád s nimi mluví atd. Freud vysvětluje tuto nápadnou dichotomii rozdělením libida na dva různé proudy: smyslný a něžný, z nichž každý se pak váže na jiný druh objektů.

Zatímco smyslný proud, který by se dal nazvat chtíčem, směřuje k okamžitému sobeckému uspokojení a zahrnuje různé perverzní složky, něžný proud je směsí obdivu, pozornosti a péče k milovanému objektu. Rozdělení na dvě části je vlastně obranou před onou smyslností, která děsí. Primární snahou je potlačení chtíče a uchování pouze "čisté lásky". To však prakticky není možné a smyslný proud si žije dál svým životem a občas o sobě dá vědět, mnohdy ne zrovna příjemným způsobem. Pokud se nepodaří tuto smyslnost bezpečně odvést stranou nějakým neškodným způsobem (běhání maratónů, slepování letadýlek, skákání padákem...), ženy jsou rozděleny do dvou kategorií: světice a děvky. Ty první jsou hodny obdivu a jsou jim připisovány úžasné vlastnosti, muže však zpravidla eroticky nevzrušují. A tak tento typ muže má kolem sebe často spoustu kamarádek, se kterými si úžasně rozumí, ale chybí erotické pnutí. Obvykle ho pak některá z nich užene (když se přiblíží kritický věk, a hrozí reálné nebezpečí, že by mohla zůstat sama) a on s ní zůstává pokorně až na věky. Hovoří se pak o tzv. kamarádské lásce. Představa, že by tyto cudné bytosti dělaly něco tak ohavného, jako je "šoustání" se mu ale hrubě příčí. Nebo to možná dělají, ale jenom občas a nemají z toho žádné velké potěšení (manželská povinnost).

Nepopírá však, že existují ženy, které mají také silně vyvinutý chtíč. Tyto ženy pak devalvuje a nazývá děvkami. Svůj chtíč tedy zaměří na druhou kategorii žen, kterými hluboce pohrdá. Ženy, která ho sexuálně vzrušují, ani nemusí být nutně hezké. Vlastně na ně nemá téměř žádné požadavky. Můžou být hloupé, vulgární, tlusté atd. Vůči nim také muž zpravidla nepociťuje žárlivost. To je v příkrém rozporu s nároky, které má na první typ žen a tedy i na svou stálou partnerku.
 

Devalvace sexuálního objektu aneb děvka vs. světice

V důsledku toho vede muž jakoby dvojí život. Na jedné straně je vzorný partner, ovšem může budit dojem určité odtažitosti a malého zájmu o sex. Na druhé straně je jeho zvířecí smyslná část, která si nalézá cíle zcela jinde. Může být např. nevěrný s ženou ne příliš svázanou morálními pravidly, vyhledávat profesionální kurvy, popř. alespoň pročesávat pornostránky na internetu. Jeho vlastní žena se tak může v dlouhodobé perspektivě snadno cítit neukojená a zanedbávaná. V partnerském vztahu se světicí může nastat ještě jeden problém. Muž, který je děvkami v hloubi duše přitahován, nemusí být vždy přitažlivý pro ně. Následná frustrace se tak může snadno obrátit proti ženám obecně, nebo proti jeho hodné partnerce, která za nic nemůže, nic netuší a nedokáže mu v tom ani pomoci. Je to vztek z bezmoci, že ona mu vlastně zbyla, ač on touží po něčem (někom) úplně jiném. Jinými slovy: Smyslná část libida nemůže být využita na cizím objektu a uspokojit ji na objektu legitimním nelze, protože si to sám zakázal. Tedy ne že by neměl žádný sex se svou stálou přítelkyní, ale neprojevuje při něm své perverzní choutky, které v hloubi duše má a které zaručují plné uspokojení. V důsledku toho má ze sexu s cudnou ženou jen velmi malé potěšení. A nikde není
psáno, že jeho „cudná“ partnerka je tak cudná i ve skutečnosti. Jedná se jen o roli, kterou jí přiřkl a která je pro něho bezpečná.

Tohle umělé rozdělení libida do dvou nesmiřitelných částí způsobuje nemožnost dosáhnout plné spokojenosti v sexuálním životě. Buď bude muž strádat a nudit se se svou cnostnou manželkou, nebo dá přednost ženám "zvrhlým", kterých si ale naprosto neváží. Tento omyl je v naší kultuře (silně ovlivněné křesťanským myšlením zavrhujícím smyslnou část sexuality jako něco hříšného, co je třeba potlačit na nejnižší možnou míru) velmi rozšířený. Jen vzpomeňme na jeden nejznámějších příběhů v Bibli o Máří Magdaléně v kontrastu s nedotknutelnou pannou Marií.

Omyl:
Sex je v základu špatný. Žena, která projevuje sexuální přání a chování je tedy špatná a vyslouží si pohrdání. Jen ženy cnostné si zaslouží lásku a náklonnost. Ženy jsou buď světice, nebo děvky.

Pravda:
Sexualita je významná životní síla, která ovládá jak muže, tak ženy. Některé ženy jsou sexuálně více zaměřeny, některé méně. Světice a děvky existují spíše jen v mužském nevědomí jako archetypy, než jako reálné ženy. Jak něha, tak smyslnost do vztahu patří a žádný vztah nemůže být naplněný, pokud se nepodaří projevit obě tyto tendence. Něha a chtíč nejsou navzájem v rozporu!


Pokud máte dojem, že se tento problém překrývá s problémem prvním, je to v pořádku. Naše nevědomí je bezbřehé a neuznává didaktické kategorie. Vedle sebe působí často protichůdné složky a nevědomí se tím nijak "nevzrušuje". Každý podobně postižený muž má specifický způsob, jak se vypořádat s "nechutnou sexualitou". A devalvace části ženského pokolení (z velké části se jedná o takové, které o něho neměly zájem) na děvky je způsob, který velmi šetří mužské ego. Pak je v pořádku být naštvaný, hrubý a sprostý. Je v pořádku nadávat na některé ženy, že jsou slepice a jiným zase do kurev. Co na tom, že jsem občas nepříjemný i na své blízké, kteří s tím nemají nic společného? Hlavně že sám se sebou nemusím nic dělat.

Jestli jste se v popisu našli a přiznali si, že jste alespoň do jisté míry obětí mýtu devalvující ty ženy, které vám jako v zrcadle ukazují vaši temnou a nechtěnou stránku, už teď jste udělali krok k nápravě. Jako léčbu doporučuji okamžité studium eroticky zaměřených románů a filmů, které ženskou sexualitu neukazují v nízkém světle, ale zároveň nic nepřikrášlují. (Uvedu jeden z nejlepších: Milenec Lady Chaterleyové od D. H. Lawrence.) Můžete pročítat i knihy typu Kamasůtra, obzvláště když je napsala žena.
Výslovně se vyhněte romantickým, dramatickým a tzv. psychologickým filmům (ve kterých bývá sex předváděn v takových zrůdných formách, že varování o narušení psychického vývoje mladistvých je zcela na místě). Vyhýbejte se také pánským časopisům, protože tento mýtus jedině podporují. Namísto toho si raději pusťte nepřekonatelný sitcom Ženatý se závazky. Ala Bundu pochopitelně neberte jako vzor, ale naopak jako odstrašující příklad, kam se můžete dostat, když na ženy budete pohlížet nikoli reálně, nýbrž pod vlivem vnitřních nepravd.

A na závěr domácí úkol, který prověří vaši kreativitu a také jestli jste četli pozorně. Zkuste vymyslet afirmaci, která ruší tohle špatné nastavení a zároveň vyznívá velmi radostně, optimisticky a přitažlivě, aby se vám jí chtělo uvěřit. Těžké, co? Já taky netvrdil, že to půjde snadno. A to jsme teprve na začátku cesty...

Foto: Ivan Dědek Šmíd: Torzo, http://www.smidivan.cz/

Zatímco smyslný proud, který by se dal nazvat chtíčem, směřuje k okamžitému sobeckému uspokojení a zahrnuje různé perverzní složky, něžný proud je směsí obdivu, pozornosti a péče k milovanému objektu. Rozdělení na dvě části je vlastně obranou před onou smyslností, která děsí. Primární snahou je potlačení chtíče a uchování pouze "čisté lásky".

Pro mne "velmi hlubokým zážitkem" bylo pročítání fóra Norníkův průvodce. Docela mě vyrazilo dech, co jsem se tam dočetl.

Druhý extrém může být dle tohoto úsloví: "Opravdová žena má splňovat tři D. Ve společnosti Dáma, v posteli Děvka a v domácnosti Dříč." Tady sice muž nevyhledává jiné ženy, nerozděluje na světice a děvky, chce mít all-in-one V jedné ženě.