Nástrahy nevědomí – část I

Přeceňování sexuálního objektu

Existuje mnoho návodů, jak zlepšit sebe sama a naučit se nové věci. Existuje mnoho návodů a rad, jak balit ženy. Mnohé z nich skutečně fungují. Pokud se jimi člověk neznalý věci začne řídit, záhy patrně zjistí, že největším nepřítelem není ani tak nevědomost nebo neznalost postupů. Největším nepřítelem je každý sám sobě. Nedaří se vám balení ani po mnoha pokusech? Ztroskotáváte u stále stejných typů žen? Anebo naopak vás přitahují ženy evidentně nesprávné, které vám následně udělají ze života peklo? Rozpadnul se vám vztah a vás to mrzí? Možná je na vině její osobnost. Ale dost možná ta vaše. Pokud si připustíte, že na nepříznivém vývoji máte nějaký podíl, stále ještě není jasné, jak to napravit. Pojďme se tedy ponořit do hlubin naší psychiky a podívat se na některé typické problémy (nebo lépe omyly), které nás brzdí v naší snaze být někým lepším. Na pomoc si nepřizveme nikoho menšího, než samotného Sigmunda Freuda, protože on jako první dokázal zmapovat temné území naší psychiky – tzv. Nevědomí. Přestože od dob publikování jeho nejdůležitějších děl uplynulo zhruba sto let, nejedná se ani v nejmenším o učení zastaralé nebo překonané, jak záhy uvidíte.

Každý z nás má v sobě nahraný obrovský soubor informací, které nám umožňují fungovat v našem světě. Tyto informace jsme z větší míry získali už ve velmi raném věku převážně od svých rodičů. Některých si jsme vědomi, některých nikoli. Některé nám evidentně pomáhají k úspěchu, jiné nám škodí. Zde se zaměříme na ty, které nás brzdí a zároveň nejsou přístupné našemu bdělému vědomí. Freud popsal mechanizmus vytěsňování, který vysvětluje, proč se některé myšlenky a pocity dostanou do nevědomí. Neděje se tak jen tak pro nic za nic. Do nevědomí jsou vypuzeny ty psychické obsahy, které nějak narušují naše sebepojetí a jsou nám nepříjemné. Tyto obsahy však nejsou zrušeny ani zbaveny energie, naopak mají tendenci nás všemožně ovlivňovat a způsobovat nám řadu nepříjemností. Zde si popíšeme některé typické psychické obsahy, které nám mužům brání rozvinout svůj přirozený potenciál především při získávání žen a následném vztahu s nimi. Než se rozepíšu o prvním typickém mylném přesvědčení, musím se zmínit alespoň stručně o Freudově koncepci libida.

Koncepce libida

Libido je pojem označující hypotetickou energii sexuální povahy, která slouží rozmnožovacímu pudu. (Člověk má samozřejmě i pud sebezáchovy, ale ten nám nezpůsobuje takové problémy.) Libido je totiž zdrojem slasti. Cílem je tedy získání maximální možné slasti, ovšem aniž by došlo k ohrožení života nebo zdraví. (Jak však ukazují dějiny, mnohdy má rozmnožovací pud navrch nad sebezáchovným - rytířské souboje atp.).
Libido má ze své přirozenosti tendenci vázat se na nejrůznější objekty. Objektem může být vlastní tělo (autoerotika), nějaká žena, ale i muž (nemám na mysli homosexualitu, spíše vřelé přátelství mezi dvěma muži), kariéra, auto, dům... (doplní si každý podle sebe). Ovšem nejvyšší slast samozřejmě pramení ze sexuálního poměru se ženou. Objekt, který je v danou chvíli libidem obsazen, je hodnocen jako mimořádně přitažlivý, jako něco bez čeho nemůže jedinec žít. Pokud je tato touha naplněna, zažívá člověk ohromnou slast, v opačném případě hluboké zoufalství. Různí lidé s libidem hospodaří různě a ne vždy je veškeré dostupné libido investováno do jediného objektu, ale je distribuováno mezi více různých objektů. To je rozumné, protože v případě neúspěchu nedochází k tak vysokému zklamání. Tento model silně připomíná situaci burzovního makléře, který má k dispozici určitý kapitál, který může investovat do různých akcií. Může se také rozhodnout, že si část kapitálu ponechá pro sebe.

Nuže, pojďme se podívat na jeden typický omyl při hospodaření s libidem, který v dlouhodobém výsledku nutně musí vést ke zklamání a zoufalství.
 

Přeceňování sexuáního objektu

Partnerský vztah je nerozlučně spjat se sexuálním uspokojením. Řekli jsme si, jak probíhá hospodaření s libidem, které putuje po různých cestách a obsazuje různé objekty. Přičemž navázání této energie na ženu přiměřeného věku, atraktivity a postavení je nejpřirozenější (a nejvýnosnější) způsob, jak lze s libidem hospodařit. I tato možnost v sobě skrývá jedno úskalí. A to především tehdy, když naše investice libida byla velmi vysoká a zároveň naše láska není opětována. V základním nastavení má takový muž zafixováno, že uspokojení může dojít jenom s tou pravou ženou a všechno ostatní je bezcenné. Nepřizná si však, že tato žena je především objektem sexuální žádostivosti, namísto toho jí přisuzuje různé jiné duchovní kvality. Otázkou je, jak on vlastně pozná, že tato konkrétní žena je tou pravou. A je skutečně? Zkušenosti ukazují, že v mnoha případech tomu tak vůbec není. Daná žena má často spoustu vlastností, které onoho muže v podstatě rozčilují, ale které všemožně přehlíží. Této vyvolené je v zásadě schopen odpustit téměř cokoli. Když bychom si dali práci, zjistíme, že ona víla nebo princezna je např. líná, hubatá, marnivá, nebo dokonce kouří. A žádnou vadou na kráse není ani spokojený partnerský vztah oné dámy. A samozřejmě se nemusí jednat o lásku naplněnou (spíše je tomu naopak). Ač je toto téma častým motivem romantických spisovatelů, kteří tak vytvořili úchvatná díla, v životě už to tak úchvatné není. Fixace na jednu ženu ochromuje ve všech dalších oblastech života a ani v případě partnerského vztahu ničemu nepomůže, vztah naopak narušuje. Muž se nejprve vznáší v oblacích a pak zase rychle padá do hlubin naprostého zoufalství, když Ona neprojevuje nějaký důkaz zamilovanosti (neodepíše hned na sms apod.).

Tento poměrně rozšířený mužský omyl vzniká někdy v pubertě pod vlivem úzkosti ze své právě probuzené sexuality. Ano, čtete dobře! Smyslná část sexuality (dalo by se říci chtíč - více v příštím dílu) se probouzí v netušené síle. Přímé uspokojení by však bylo okolím velmi ztrestáno, není možné. Pubertální mladík by v hloubi duše nejraději "ošukal" všechny ženské v dosahu od 13 do 50, ale to nejde. To je v naší společnosti zapovězeno. Je několik možných řešení této situace. Jedním z nich je "zduchovnění" této smyslnosti na bezmezný obdiv až glorifikaci ženy (sexuálního objektu). Původní sexuální hnutí je tak důkladně zamaskováno. Pokud muž setrvává v tomto pomýlení (hojně podporovaném propagandou), může mít dost velký problém nějakou ženu sbalit, protože balení je činnost podvodná a manipulativní. A něco tak nečestného oné bohyni, kterou obdivuje, přece nemůže udělat. Co tedy udělá? Buďto ji natolik zbožňuje, že si netroufne ani ji oslovit, anebo jí vyzná lásku nějakým přímým způsobem. To je samozřejmě cesta do pekel. Pakliže je její odmítnutí jasné a definitivní, je to pro onoho muže hrozné, ale jen nějakou dobu, než investuje své libido zase do jiné. Horší varianta je ta, že ona mu dává pořád jakoby nějakou naději (stačí i 1%). Pak se obsazení objektu libidem neztrácí, spíš ještě posiluje a muž může být takto angažován v předem prohraném boji celé měsíce, ba i roky.

Omyl: ONA je naprosto jedinečná, jiná než ostatní... Je řešením všech mých problémů! Pokud o Ni přijdu, přijdu o všechno, už nikdy takovou nepotkám!!!

Pravda je taková, že ač je sex velmi příjemný a prospěšný pro psychiku, nemůže nikoho spasit. Je mnoho žen, které jsou více či méně pravé. Je ale pravda, že každá je jedinečná a že už takovou nikdy nepotkáte. Potkáte však jinou. Pravda je, že žádná žena ani ta nejvíc pravá nezaručuje dokonalé naplnění. Stejně tak, když o Ni přijdete, není to konec světa, nepřišli jste o všechno. Nepřišli jste o své Já. Přišli jste pouze o iluzi, že vztah s Ní je řešením všeho. Není, nebyl a nebude!!! Ženy nejsou andělé a nikoho z nás nespasí. Ženy jsou ..... jenom ženy.

Teorie zájmu je celá o tom, kolik libida (transparentně) investovat do (správného) objektu. Toto množství nemůže být nulové (naprostý nezájem), ale nesmí být ani přemrštěné. Pokud jsme ale podlehli dojmu, že to je Ona, při nejbližší příležitosti porušíme některé základní pravidlo a celé to sabotujeme (viz Out of control od Generallisima).

Jak se toho vyvarovat? Pokud vezmeme jako výchozí postulát, že máme k dispozici konečné množství libida, je třeba ho preventivně uložit tak, že nebude moci dojít k neuvážené investici do jediného sexuálního objektu. Libido se totiž vůbec nemusí vztahovat jenom na ženy. Freud popsal tzv. sublimaci, tedy přeměnu hrubé sexuální energie do takové jemnější, která se pak váže na cíle nesexuální povahy (ovšem mohou jim být nějak podobné). Zde máme nepřeberné možnosti: především všechny možné formy sportu, vzdělávání, auta a motorky, literatura, cestování... Každému podle jeho gusta. Háček je v tom, přesvědčit sám sebe, že právě tohle je něco, co je pevnou součástí mého Já, nikoli jen náhražka za nenahraditelný sexuální objekt. Pokud budu např. chodit jednou týdně na tenis s kamarády a pak potkám nějakou pravou slečnu, začnu s ní chodit, nezahodím hnedka raketu do kouta (protože to byla jen ubohá náhražka). Ne, nic se nezmění. Nedám jí sice veškeré svoje libido (teoreticky z toho plyne menší zisk), ale prakticky bude dlouhodobě zisk větší a hlavně... snižuje se případná ztráta při eventálním neúspěchu. Pokud jste všechno libido vyplýtvali nerozumně na jedinou ženu a ta se s vámi rozejde, v takovém případě návrat zpátky k tenisu nepomůže, protože tento nebyl důležitý ani předtím. Žádná rada není dost dobrá, pakliže alespoň část libida nestáhnete nazpět a neinvestujete do něčeho smysluplnějšího, co vám zcela jistě přinese radost. A s tím je potřeba dělat něco okamžitě. Musíte vědět, kdo vlastně jste (odpověď "balič" apod. se teď nepočítá). Vypadá to, že vás nabádám, aby z vás byli vrcholoví sportovci, nebo filozofové. To ale není řešení. Ženy vás budou vzrušovat vždy a utéci se před nimi nedá. Jde však o to, aby případné odmítnutí nebo rozchod neotřáslo samotnými základy vašeho Já.

Další prevencí je balit vždycky více žen najednou, tj. mít nějaké zálohy a svoji energii a čas mezi ně rozdělovat pokud možno rovnoměrně. Chce to značnou disciplínu, ale vyplatí se to.

Pokud jste zjistili, že už jste do něčeho takového spadli, je náprava obtížnější (libido se jen nerado vzdává objektu, který už jednou přinesl (nebo by mohl v budoucnu přinést) ohromnou slast). Ale i to jde. Na nápravu není nikdy pozdě!

Vhodná afirmace: Ženy jsou jenom ženy. Mohou poskytnout velmi mnoho potěšení, ale moje Já zůstává stále stejné. (Není to úplně ono. Zkuste vymyslet nějakou sami. Ale pozor - nesmí tam být zápor.)

Závěrem bych chtěl dodat, že žádný článek ani knížka nemůže nahradit opravdovou psychoterapii, tím spíš ne psychoanalýzu. Může vás to ale postrčit k důkladné a tvrdé práci na sobě, kdy si přiznáte i některé hodně nepříjemné věci ve vašem nitru. A to vás může dostat hodně, hodně vysoko. Tak tedy vzhůru do hlubin nevědomí!


P.S.: Pokud bude zájem, pustím se do pokračování. Mám materiálu asi na šest dalších dílů, protože v našem nevědomí jsou věci – hanba mluvit…

Literatura: Freud S., Sebrané spisy (především díl VIII.), Praha, Psychoanalytické nakl., 1996
Foto: Ivan Dědek Šmíd: Žena anděl, http://www.smidivan.cz/

newgrange napsal:"S každou dívkou, jakkoliv krásnou, mluvím a zacházím jako se sobě rovným. Během kontaktu s každou dívkou udržuji svůj vnitřní stav."

endow napsal:
Je mi 17 .... doba před 2 roky mi opravdu připadá jako dávno! je to můj subjektivní pocit, který je dán tím, jak jsem se za tu dobu změnil. Hlavně za poslední rok, jsem "od základu překopal" svoje myšlení a teď se na svět dívám úplně jinýma očima. A za všechno 'můžou' (v pozitivním smyslu) články od Someona na Svádění, na blogu a tohle fórum. Neboť pro mě byl každý článek a každý příspěvek inspirací, přínosem a motivací, která mě hnala dál, a nejen v oblasti vtahů.

endow napsal:
...a teď se všichni s 'libido-problémem' ponořte do hlubin své mysli, protože všichni víme, že k VÍTĚZSTVÍ vede dlouhá cesta a hlavně - vítězství nad sebou samým!!! Škoda, že dost lidí to nechápe a pak se akorát vymlouvají na všechny možné "překážky", co nemohou/nemohli ovlivnit (skvělý příklad, i když ze seriálu - pokud znáte - Červený trpaslík/Red Dwarf - postava Rimmer)